Bída českých výzkumníků
Český výzkum a vývoj mediálně ožívá pouze v situacích, kdy se domnívá, že je mu ubližováno. Protože celkové dotace z veřejných zdrojů v posledních letech výrazně rostou, obecné stížnosti na nedostatek peněz ustoupily sofistikovanějším stížnostem na jejich špatné rozdělování. Jako obvykle se v těchto souvislostech hrozí různými riziky, která z podceňování vědy vyplynou, v první řadě oblíbeným únikem mozků. To, co je na současném způsobu distribuce finančních zdrojů nejhorší, ovšem prakticky nikomu z výzkumníků nevadí.
Český výzkum a vývoj mediálně ožívá pouze v situacích, kdy se domnívá, že je mu ubližováno. Protože celkové dotace z veřejných zdrojů v posledních letech výrazně rostou, obecné stížnosti na nedostatek peněz ustoupily sofistikovanějším stížnostem na jejich špatné rozdělování. Jako obvykle se v těchto souvislostech hrozí různými riziky, která z podceňování vědy vyplynou, v první řadě oblíbeným únikem mozků. To, co je na současném způsobu distribuce finančních zdrojů nejhorší, ovšem prakticky nikomu z výzkumníků nevadí.
Zázračný ráj úspěchu
V roce 2005 odešlo ze státního rozpočtu na podporu všemožného výzkumu a vývoje asi 16,5 miliardy korun. Jen necelá polovina těchto peněz však míří na výdaje účelové; celých 57 % prostředků směřuje na to, aby výzkumné instituce vůbec existovaly. Celkem bez ohledu na to, zda slouží i něčemu jinému, než aby měli výzkumníci kam chodit do práce. Už tímto poměrem se Česko poněkud vymyká obecným zvyklostem.
Jinak je u nás o vědu postaráno opravdu skvěle: pečuje o ní celých 22 rezortů. Skrze kanály vysokých škol, akademie věd a grantové agentury protékají jen asi dvě třetiny všech prostředků. Stojí za zmínku, že všechny řeči o postavení české vědy se týkají těchto dvou třetin; zbylá třetina mizí beze slova v ostatních rezortech, a to zcela tiše a nenápadně.
V situaci, kdy prakticky neexistuje komplexní systém hodnocení výsledků napříč…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
