Knihy
Kulturní historie by jednou měla zodpovědět otázku, proč se iniciačním prostorem českého rockerského dandysmu stávala tak často pražská Hanspaulka. Její prostředí i typické hrdiny vykreslil nyní v opožděné prozaické prvotině Neser bohy i dvaapadesátiletý Josef Moník, známý hlavně svými překlady z angličtiny (Vladimir Nabokov, Frank McCourt, Christopher Coe aj.). Humor, s nímž přichází, rozhodně není laskavý, spíš hořký a jízlivý, což kupodivu působí docela osvěživě. S lehce asociálním šarmem vypráví příběhy o krátkém spojení mezi frajeřinou a ubohostí, o velkých gestech a věčných prohrách, o rozklížených veteránech oslnivých legend, kteří se nakonec nechávají doběhnout osudem. Podobně osciluje i Moníkův literární styl: chvílemi jiskří, chvílemi vyhasíná.
•••
Příběh, který v deváté knížce Petra Šabacha Ramon (psáno pro The New York Times) vypráví nadaný gymnazista Martin, se odehrává v současné české vsi, titulním hrdinou je však bezprizorný indián. V postavě Ramona se koncentruje poetické ozvláštnění prózy, zbytková realita je vykreslena schematicky v duchu představ o hodných zahrádkářích a zlých podnikatelích. Tím hlavním je ovšem zvláštní tón vyprávění, jakási téměř zen buddhistická nenucenost. Podle východních učení tkví největší síla v šikovném zacházení se slabostí. Ani Šabachovy prózy nejsou tak slabé, jak se zdají, ale každému to taky nemusí hned…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
