Ministr chce vyhnat lidi z domovů

Nad vrcholky stromů při úpatí krušnohorského masivu vyčnívá úchvatná stavba zničeného zámku Jezeří. Krajina rozprostírající se pod jeho vysklenými okny připomíná Mars. Rozlehlou šedivou poušť oživují jen kouřící komíny fabrik a elektráren a obrovská jáma uhelného dolu. Když se však zvědavec ze zámeckého okna pořádně vykloní, spatří na okraji té spouště domky dvou obcí, na které těžařská rypadla ještě nedosáhla. Horní Jiřetín a Černice jsou posledními vzpomínkami na čas, kdy tady všude žili lidé a okolní krajina patřila k nejkrásnějším v Evropě. Dnes je však i osud této poslední výspy a jejích dvou tisíc obyvatel vážně ohrožen. Ministerstvo průmyslu totiž obnovilo starou totalitní praxi a navrhuje vládě, aby „v zájmu další těžby“ nechala Jiřetín a Černice srovnat se zemí.

Tady žijeme

„Támhleta rypadla hrabou zrovna v místech, kde stával náš dům,“ říká kastelánka zámku Jezeří Hana Krejčová a vykloněna z okna posledního patra ukazuje do hluboké jámy, kde právě bagry ukusují další kus zeminy. Rodina paní Krejčové žila až do roku 1983 jen pár set metrů od zámku v obci Albrechtice. Jenže právě tato obec stejně jako dalších osmdesát měla tu smůlu, že pod jejich katastrem byly zásoby hnědého uhlí: během 50. až 80. let museli všichni zdejší odejít do paneláků. „Tehdy nikoho ani nenapadlo, že bychom se mohli nějak bránit, protestovat. Bez odporu jsme odešli,…