Jiří Pehe: Babiš střet s občanskou společností nemůže vyhrát

Premiér Andrej Babiš komentoval odpor občanské společnosti proti snahám vládní koalice zrušit financování veřejnoprávních médií s pomocí koncesionářských poplatků pozoruhodným způsobem. Podle něj má chystané demonstrace na svědomí polistopadový kartel a „nenávistný aktivistický spolek“, kterým myslel Milión chvilek pro demokracii. Premiér naznačuje, že tyto síly chtějí zneužít oslavy 17. listopadu.

Ponecháme-li stranou, že Babiš se stal jedním z nejbohatších lidí v České republice právě zásluhou praktik, které připisuje „polistopadovému kartelu“, čehož pak využil k založení jím ovládané politické firmy ANO, jsou jeho výroky zcela mimo realitu i z dalších důvodů.  Kupříkladu když útočí s pomocí nálepek, jakou je slovo „nenávistný“ na organizátory protestů občanské společnosti.

Současné vzepětí občanské společnosti je totiž přímým důsledkem chybných politických rozhodnutí vládní koalice. Byla to právě ona, která se arogantně rozhodla zrušení poplatků prosadit silou-- během nočního hlasování pevně stanoveného na 4:36 ráno. 

Snad proto, že chtěla demonstrovat sílu krátce po volebním fiasku v senátních a komunálních volbách, udělala to neprozíravě pouhé tři týdny před listopadovým výročím, během něhož si společnost připomíná návrat demokracie a svobody. 

Babiš také udělal zásadní chybu, když se jednání Sněmovny sám nezúčastnil, a režii událostí, které už nyní vstoupily do moderní české historie pod symbolem „4:36“, nechal v režii šéfa krajně pravicového hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Ten během „projednávání“ návrhu zákona v prvním čtení názorně předvedl, co by z české demokracie zbylo, kdyby se k moci dostali fašisté.

Aby nebylo taktických chyb málo, přenechal Babiš během své cesty do Alžírska pár dní po hlasování roli mluvčího vlády místopředsedovi vlády Petru Macinkovi ze strany Motoristé sobě. Ten--věren svému infantilně provokatérskému pojetí politiky—bohorovně poučoval tu část veřejnosti, která začala protestovat, že je prý v menšině, a většina si prosadí, co chce.

Občanskou společnost tím nepochybně vyprovokoval k ještě intenzivnějším protestům. Zaměstnanci veřejnoprávních médií vstoupili do—zatím jednodenní--stávky a protestní shromáždění svolané na Letenskou pláň v Praze na 15.listopadu může být  největší demonstrací od roku 1989.

Babiš si je možné síly těchto protestů vědom, a začíná mluvit o možných kompromisech, ale ve vzniklé šlamastyce je sám jako pověstný kůl v plotě. Z jedné straně na něj tlačí fašizující političtí trpaslíci, s nimiž vytvořil vládní koalici, z druhé probuzená občanská společnost, k níž se přidávají univerzitní studenti, divadla, a další segmenty společnosti.

Vládní strany přitom za sebou nemají žádný relevantní segment občanské společnosti, který by byl ochotný na jejich podporu vyjít ve větších počtech do ulic. Jejich představitelé vědí, že kdyby se pokusili svolat demonstrace svých příznivců, skončilo by to nejspíš stejným fiaskem jako nedávné volby. 

Babišova vláda se 24. října ve 4:36 ráno prostě střelila do nohy. Po dalším symbolickém datu, 17. listopadu, může být už zcela ochromena, pokud Babiš „nezařadí zpátečku“ a nenabídne občanské veřejnosti přijatelné ústupky. 

Jiří Pehe je politolog.