Nesmí to skončit do doby, než si všichni uvědomí, že to myslíme vážně

První listopadové úterý se v Česku po dlouhé době stávkovalo. V Českém rozhlase, v České televizi, v divadlech či na školách lidé místo denní rutiny věnovali svůj čas snaze dát najevo svou nespokojenost s tím, že (a jakým způsobem) chce vláda Andreje Babiše zrušit koncesionářské poplatky, díky nimž fungují zdejší veřejnoprávní média. Přestože se všichni aktéři sešli nejpozději v 16.36 na dolním konci Václavského náměstí, každý začínal svou úterní cestu někde jinde.

Zpěv nám nestačí

Dopoledne i odpoledne v budově Českého rozhlasu zaměstnanci a zaměstnankyně popisují jako záměrný klid před bouří. Z pondělního večera, který pro mnohé končil o půlnoci, se i do úterního dopoledne protáhly „dílničky“ v podobě tvorby transparentů, ikonických večerníčkovských čepic z novin nebo placek s rovněž ikonickým časem: 4.36. Vše se dělo v atriu, mimo kanceláře a studia, což byl domluvený kompromis mezi stávkujícími – kterých se nakonec podle organizátorů našlo v obou médiích veřejné služby přes tři tisíce – a vedením rozhlasu.

Klid před bouří proto, že organizátoři počítali se snahou některých skupin narušit poklidný průběh protestu. Za všechny jmenujme příznivce KSČM, kteří stihli zabrat prostory před Vinohradskou 12 ještě před zástupci médií. Nakonec jich ale u vchodu do rozhlasu byla jen hrstka. Oproti tomu druhá strana v Římské ulici, odkud procesí zaměstnanců a zaměstnankyň vyráželo na zmíněné Václavské náměstí, byla kolem vstupu do budovy plná studentů a studentek kateder Akademie múzických umění.