The Atlantic: Naprosto odmítnutý Trump

Prezident Trump vládne americké politice tohoto století. Dosáhl jednoho z nejméně pravděpodobných volebních vítězství v americké historii. A pak předvedl největší politický comeback. Proměnil vztahy Spojených států se zbytkem světa, přepsal pravidla a očekávání, která jsou s prezidentským úřadem spojená. Prohloubil příkopy, které rozdělují národ. A změnil to, jakým způsobem – a jak často – Američané o prezidentské funkci přemýšlejí. Je všude a pořád. A z této všudypřítomnosti čerpá svou sílu.

Teď však musí Trump pohlédnout do tváře vlastní politické smrtelnosti. Požádal voliče, aby tyto volby do Kongresu proměnili v referendum o jeho osobě: aby si představili, že na volebním lístku je jeho jméno. Ti ho poslechli – a odmítli ho. Dostal vyčiněno ohromujícím způsobem. Demokraté jsou na nejlepší cestě ovládnout Sněmovnu reprezentantů i Senát, protože Američané dali jasně najevo, jak se jim příčí směr, kterým prezident zemi v posledních dvou letech vede.

Trump teď bude muset jednat s Kongresem, který má sílu blokovat jeho politiku a předvolávat jeho lidi k výslechům. Musí se také smířit s možností, že strana, kterou přetvořil ke svému obrazu, se začne poohlížet po náhradě. Donald J. Trump je teď oficiálně a skrz naskrz chromá kachna. (Lame duck je americký termín pro prezidenta s výrazně omezenými možnostmi – pozn. red.)

Ale neslyšíme o něm určitě naposled. Je pořád vrchním velitelem armády. Rozhoduje o globálních záležitostech. Může účinně vládnout prostřednictvím prezidentských dekretů. A pořád je nepřekonatelný ve své schopnosti poutat pozornost. Z politického hrobu se vyhrabal už několikrát a vždycky ho to posílilo.