Odpovědnost a svoboda
Dobře si pamatuji, jak jsem v září loňského roku na mezinárodní konferenci o životním prostředí v Sofii poslouchal lákavá slova jistého člena československé vládní delegace, který mi houdl do ucha, že by mohl zařídit, abych se přijel do Československa podívat, nejdříve alespoň jako turista, když ne jako novinář.
Dobře si pamatuji, jak jsem v září loňského roku na mezinárodní konferenci o životním prostředí v Sofii poslouchal lákavá slova jistého člena československé vládní delegace, který mi houdl do ucha, že by mohl zařídit, abych se přijel do Československa podívat, nejdříve alespoň jako turista, když ne jako novinář. Odpověděl jsem mu, že ta krajina je můj domov, že tam nejsem ochoten jezdit z milosti a za určitých podmínek, pouze jako plnoprávný člověk s domovským právem. O něco později jsem se dozvěděl, že zmíněný soudruh byl jeden z větší skupiny diplomatů tehdejší ČSSR, vypovězených v roce 1986 z Británie pro špionáž. Od té doby jsem byl bez jeho přičinění v Československu mnohokrát a na ministerstvu zahraničí jsem potkal několik jeho kolegů. Kdopak by si býval pomyslel, jak rychle se časy změní?
Přiznám se, že vše, co jsme za těch uplynulých 13 měsíců zažili, mi ještě stále připadá jako zázrak. Se vším všudy, s nezkušenými, chybujícími politiky, s nekontrolovanými výbuchy veřejné vášně, se zaťatými pěstmi, hladovkáři, stávkou hrozícími odbory, s rozdělenými kohoutky a rotujícími guvernéry. Jsme občané, najednou se vidíme v úplné nahotě a dobře nám tak. Vlastní chyby musíme vidět a prožít, abychom je mohli začít napravovat.
Rád bych tu sebekritiku obrátil proti vlastní branži, protože mě znepokojuje, že nám v tom bouřlivém období chybí jeden významný společenský faktor, totiž svobodný, nezávislý a kritický tisk a média. Obávám se, že na generaci schopných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
