Každý z nás má řadu identit. Nenechme jednu z nich, aby se nás zmocnila

Svatba jeho rodičů byla senzací nejen v britském bulváru, v roce 1953 se o ní psalo po celém světě a inspiroval se jí scénář k oscarovému filmu Hádej, kdo přijde na večeři. Novomanželka Peggy Cripps pocházela z anglické šlechtické rodiny; její otec byl za druhé světové války Churchillovým velvyslancem v Moskvě, po jejím skončení ministrem financí za labouristy. A bylo nevídané, aby si tehdy mladá žena z britské elity vzala za muže Afričana, ačkoli byl Joe Appiah rovněž urozený. 

Patřil do královské rodiny kdysi mocné Ašantské říše rozkládající se na území dnešní Ghany. V Londýně studoval práva, předsedal Unii západoafrických studentů a byl blízkým spolupracovníkem Kwameho Nkrumaha, který o pár let později Ghanu jako první africkou zemi dovedl k nezávislosti na britském impériu. 

Rok po svatbě narozený syn dostal dvě křestní jména, která zrcadlila rodinné kořeny – Kwame a Anthony. A od narození překračoval hranice mezi kontinenty a kulturami. Dětství trávil v Kumasi, centru Ašantského království plnícího už jen reprezentativní roli. Na léto se přesouval k babičce na anglický venkov a vzdělání dostal v elitních britských internátech, kam kromě něj a jeho tří sester chodili jen bělošští žáci. 

„Pro někoho s mým původem je jednoduché cítit se uvolněně v různých zemích,“ říká. „Přepínání mezi kulturními kódy, které provádíme, když se pohybujeme mezi různými místy, dělám odmala zcela nevědomky a přirozeně.“ Appiah přitom nepřekračuje jen rasové a národnostní hranice mezi Ghanou, Británií a New Yorkem, kde od osmdesátých let žije a přednáší. Filozof, který vyrostl v křesťanském prostředí, je gay. A v létě roku 2011, jakmile to v New Yorku bylo legální, si vzal svého dlouholetého partnera, editora týdeníku The New Yorker.