„Naše města nejsou stavěná na auta. Jsou stavěná na kola a tramvaje. Kdo to nechápe, je mimo.“

Nikdo z nás si nepamatuje, kdy udělal první krok. Ale první balanc na kole, na to už jsme velcí dost. Pro většinu z nás to byl „první moment skutečné nezávislosti“, říká Mikael Colville-Andersen – dánský novinář, filmař, fotograf a pro fanoušky městské cyklistiky její velký a hlasitý propagátor. Vyrůstal v Kanadě, kde ho na kole naučil jezdit starší bratr. Když studoval v Kalifornii, málem ho při jízdě na kole zabilo auto, což zpětně bere jako bod zlomu pro to, čemu se dnes věnuje – přežil jen zázrakem, a tak svůj extra čas na Zemi zkouší věnovat tomu, aby podobných nehod bylo co nejméně. Druhou polovinu života strávil v Kodani, kde – jak sám říká – díky dokonalým podmínkám pro pohyb na kole ani nepotřebuje auto. O tom, jak „zkodaňštit“ jiná města, píše už roky blog Copenhagenize, předloni mu na toto téma vyšla stejnojmenná kniha. Nepřát kolům považuje třiapadesátiletý Dán za neodpustitelnou aroganci, kterou – jak je znát i v rozhovoru pro Respekt – rád oplácí stejnou mincí. 

Podle vás tedy pro města platí rovnice čím víc kol, tím lépe?

Přesně tak.

Přesvědčte mě. Představme si, že jsem třeba primátor Prahy nebo ministr dopravy v české vládě, která kolům moc nefandí.

S politiky je třeba mluvit stručně a hutně. Věčně se tváří, že nemají čas, a přemýšlejí dost povrchně. Zvlášť ministři dopravy, ti většinou pořád žijí ve světě dálnic, železnic a letišť. O tom, jak usnadnit lidem ve městech jízdu…