Tresty za sexuální násilí jsou někdy příliš mírné. Školení soudců to nevyřeší, je třeba změnit zákon

Jak vnímáte čím dál silnější nevoli vůči tomu, jak české soudy přistupují k sexuálnímu násilí, obzvlášť je-li pácháno na dětech? Koncem září jsme zaznamenali, že lidé jsou kvůli tomu ochotni jít i demonstrovat.

Názory veřejnosti primárně nezkoumám. Vnímám ale, že určité tresty jsou vnímané jako nepřiměřené, určitá jednání jako necitlivá a že míra tohoto je vysoká. Je s tím také spojená výrazně širší medializace, kdy je otázka trestu pro média vděčným tématem a poukazování na nespravedlnost v konkrétním případě je někdy relativně jednoduché. Oproti tomu pochopit, z čeho ten problém pramení, jaká jsou správná řešení a v čem jsou komplikovaná, to tolik zajímavé není, a proto se o tom ve veřejném diskurzu nediskutuje. Toto téma se někdy podává silně zjednodušeně a to neumožňuje popsat jádro problému a přijít se správným řešením.

Demonstranti s návrhy řešení přicházejí: povinné vzdělávání soudců v problematice sexuálního násilí a povinné zveřejňování všech rozsudků. To by podle vás ke zlepšení situace nevedlo?

Mluvím o této problematice s médii už delší dobu a častěji dostávám zpětnou vazbu, že je potřeba podat jednoduchý, jednostranný, pochopitelný příběh a jednoduché řešení. Ale problematika ukládání trestů je komplikovaná v tom, že nenajdeme jednoho špatného aktéra. Sdílenou odpovědnost nese zákonodárce, výkonná moc i různé články soudní moci. Když se problém příliš zjednoduší, třeba na soudní moc, vede to k tomu, že se přichází s návrhy řešení, které jsou příliš zjednodušené. A zveřejnění rozsudků a školení soudců o následcích určitého typu trestné činnosti nemá potenciál situaci výrazněji změnit, protože nereaguje na důvody toho, že se některá jednání trestají příliš mírně a jiná příliš přísně, které tkví v tom, jak máme nastavený celý systém trestání.