Němcová: Medveděvovy výhrůžky smrtí se nebojím. Když si to necháme líbit, hybridní válku prohrajeme

Bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv veřejně vyzval k vašemu lynči, prohlásil, že si přeje vaši smrt. Udělal to ovšem na základě smyšleného tweetu, v němž jste měla vybízet k opětovné blokádě Petrohradu, jako to za války udělali Němci. Je to poprvé, kdy někdo zfalšoval váš profil na síti X?  

Jestli se něco podobného stalo v minulosti, to nemohu vyloučit, ale tohle je poprvé, kdy o tom vím. 

Máte na někoho konkrétního podezření? 

Nemám vůbec. Netuším, kdo to mohl udělat.  

K Rusku jste dlouhodobě kritická, takových politiků je u nás ale poměrně dost. Proč myslíte, že si někdo vybral právě vás? 

To mi taky vrtá hlavou, nedává mi to moc logiku. Nemám uvnitř ODS žádné silové postavení ve smyslu perspektivní politik, který bude po volbách něco obhajovat a bude se chtít dostat do pozic, ze kterých bude rozhodovat o důležitých domácích i mezinárodních věcech. Zároveň nemám vlivovou pozici v Senátu, nejsem v jeho vedení,  a nejsem ani zástupce exekutivy, která má možnost zasahovat do událostí mezinárodního charakteru. Samozřejmě jsem tedy nad tím přemýšlela a kladla si otázky, proč já. 

K čemu jste dospěla? 

Jediné, co mě napadlo, je zákon Lex Ukrajina 7, jenž se projednával v Senátu v minulém týdnu. Tam jsem vystoupila se silnou argumentací proti Rusku. Objevovaly se výhrady proti dvěma ustanovením zákona. První se týkaly paragrafu, který mluví o nepřátelské cizí moci. A druhý se týkal dvojího občanství pro Rusy. Já obhajovala, že by tam obě tato ustanovení měla být.  

Ustanovení, které je součástí zmíněného zákona  mluví o práci pro nepřátelskou cizí moc a má umožnit lépe postihovat špionáž. Kritici normy však mluví o tom, že paragraf je příliš gumový. A že se další zmíněnou úpravou se pro Rusy v tuzemsku ztíží možnost získat české občanství. V čem spočívala vaše argumentace, že by to měl zákon obsahovat? 

Ve svém vystoupení jsem se vrátila do historie. Našla jsem si, kdy Vladimir Putin vyhlásil jako Českou republiku za nepřátelskou zemi. Bylo to v roce 2021 po událostech ve Vrběticích, kdy ruské tajné služby podle policie a BIS zaútočily na muniční sklad a zahynuli přitom dva nevinní čeští občané. A položila jsem si otázku, kdy vlastně jsme pro ně tedy byli přátelskou zemí. Revizí vztahů od roku 1948 přes padesátá léta, rok 1968, okupaci až po rok 1989 jsem došla k tomu, že Rusko nás nikdy za přátelskou zemi nemělo a nechovalo se k nám tak. Vlastně bylo příčinou a hybatelem všech nešťastných a tragických událostí, které máme za sebou od roku 1948 do roku 1989 a to jako jejich hybatel. Na základě toho jsem Rusko definovala jako skutečnou hrozbu - kdy vidíme, jak se pomocí dezinformací snaží podlomit důvěru v instituce v různých zemích. Argumentovala jsem, jak se proti tomu brání například pobaltské státy. Ten zákon vzbudil každopádně velkou pozornost a proruským kruhům začal strašně vadit.