Nejvyšší státní zástupce mi řekl, že Blažek se na mě zlobí. Místo aby ho odkázal do patřičných mezí

Po osmadvaceti letech v soustavě státního zastupitelství, v níž jste dozorovala řadu významných případů souvisejících s korupcí, terorismem a extremismem, jste se rozhodla odejít. Jak těžké pro vás bylo po tolika letech udělat takto radikální krok?

Rozhodnutí se nezrodilo samozřejmě ze dne na den. Práci státního zástupce mám ráda. Je pro mě nejzajímavější v celé soustavě trestního procesu, protože jste od začátku až do konce příběhu, který pomáháte vytvářet, u jeho zrodu a jste i u jeho konce, kdy pachatele obžalováváte a u soudu prokazujete jeho vinu. Tohle mě bavilo, je to kreativní práce. A bylo to pro mě při rozhodování, zda zůstat, velké plus. Zároveň se situace v soustavě státního zastupitelství změnila způsobem, který je pro mě těžko přijatelný.

V rezignačním dopise jste jako jeden z důvodů uvedla, že „se z prostředí, které bylo dříve postavené na odbornosti, přirozené autoritě a otevřené odborné diskusi, stává systém založený spíše až na patologické opatrnosti, alibismu, bezdůvodném formalismu a prvoplánové loajalitě vůči aktuálnímu mocenskému nastavení“. Co konkrétně máte na mysli?

Delší dobu pozoruji, že v soustavě státního zastupitelství vzrůstá atmosféra strachu. A v poslední době mám pocit, že vzrůstá opravdu rychle, ten strach je hlubší. Když někdo dá najevo kritické připomínky vůči nadřízeným, má obavy, že bude postihnut. Mám zpětnou vazbu od řady kolegů, kteří popisují problémy v soustavě a s nadřízenými. Jako velmi alibistické vidím tvrzení vrcholných představitelů soustavy o tom, že státní zástupci mají být odvážní, kritičtí a otevření. Ti stejní lidé, mluvím i o současné nejvyšší státní zástupkyni Lence Bradáčové, nejsou však přístupní ani diskusi, ani konstruktivní kritice. I když se tak navenek svými slovy vždy budou snažit ten dojem vyvolat, nejsou otevřeni žádným jiným názorům a vše vidí jako ohrožení jejich osob.

To jsou silná slova. Můžete být konkrétní?

To je bohužel častá zkušenost kolegů. Znám třeba konkrétní případ osoby, která se pokusila přesvědčit doktorku Bradáčovou o tom, že její názor na věc je možná zkreslený, třeba jen z důvodu nedostatku informací, doktorka Bradáčová to ale dle přímého svědectví považovala za útok na svoji osobu, tato osoba byla následně odstraněna ze svého místa a přesunuta záměrně na pozici, která byla výrazně mimo její zkušenost a kvalifikaci. A již jak to teď říkám, cítím, že jsem tuto osobu ohrozila kvůli další reakci doktorky Bradáčové. Tak to prostě je. 

O koho jde? 

Tito lidé ve státním zastupitelství dál zůstávají a mluví se mnou pod podmínkou anonymity. Nejsem oprávněna vystavit je dalším problémům. V souvislosti se svým rezignačním dopisem jsem dostala desítky e-mailů, kdy mi kolegové a kolegyně popisovali, s čím se potýkají oni. Mají velmi podobný tón. Z jednoho bych s dovolením ocitovala: „Nestačím žasnout, kam se v posledních třech letech posouváme. Namísto usilování o odbornost a kvalitu se ohromné množství energie věnuje hledání vnitřního nepřítele, který není. Namísto hledání těch nejlepších ve výběrových řízeních jsou pozice často obsazeny dávno před tím, než je výběrko vůbec vypsáno. Namísto otevřené diskuse a transparentnosti personální politiky se naši významní představitelé uchylují k tutlání.“

Jak se u státních zástupců projevují „patologická opatrnost, alibismus a bezdůvodný formalismus“?

Začnu formalismem. V situaci, kdy člověk zpracovává mimořádně závažné kauzy s velkým rozsahem, se v podstatě není možné na nadřízené Vrchní státní zastupitelství v Olomouci obrátit s žádostí o odbornou pomoc. Z jeho strany přicházejí často jen naprosto formální připomínky týkající se číslování odstavců, zda místo slov „výrok obžaloby“ nepoužít slova „skutkové jednání“. Absentuje skutečné vedení. Problém je, že vrchní státní zástupce Radim Dragoun předtím, než přišel na současnou pozici, nikdy nezpracovával případy, které děláme my. Tedy závažnou hospodářskou a finanční kriminalitu. Nemá s tím zkušenosti. To vede k tomu, že formalismus nahrazuje kvalitu.

Kde se konkrétně setkáváte s opatrností a alibismem?

Lidé se opravdu bojí vyjádřit svůj názor, diskutovat a hlásit se do výběrových řízení. Bojí se postihů. Uvedu příklad. Jeden okres na jižní Moravě je dlouhodobě ve složité personální situaci. Je tam problém s vedoucím státním zástupcem. Jeho podřízený, který na to upozornil, byl odejit. Vedení tohle umožňuje – i v tom spatřuji alibismus. 

Proč to tak je?

Je to pohodlnější. Vedení vyhovuje, že na podřízených pozicích jsou lidé, co na to nemusí stačit. Hlavní je, že neodporují. S tím souvisí udržování věčného strachu a napětí v celé soustavě.

Kličky nehledám

Tvrdíte, že státní zastupitelství bylo dříve postavené na odbornosti a přirozené autoritě. O jakém období mluvíte? 

Datuji to do doby, kdy Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vedli Ivo Ištvan a Pavel Komár. S Pavlem Komárem jsem odborně řešila složité případy, byl pro mě oporou. Ivo Ištvan podporoval diskusi, i když měl dotyčný třeba jiný pohled než on sám. Bylo možné mu říci věci, které nejsou dobře, nefungují, které by bylo potřeba změnit. On si to vždy vyslechl a následně nějak reagoval. 

Kdy jste začala pozorovat, že už to tak není?

Když Ištvan v roce 2022 odešel. Později byl do čela zvolen Radim Daňhel, který na to místo z hlediska manažerských schopností rozhodně nepatřil. A poté byl po „výběrovém řízení“ jmenován Radim Dragoun. V minulosti jsem se s ním pokoušela na poradě odboru závažné hospodářské a finanční kriminality řešit konkrétní problém, pletl si ale kauzy a nebyl ochoten k podrobnější debatě. Právě to má ale k jeho práci patřit.

S Lenkou Bradáčovou a olomouckým vrchním státním zástupcem Radimem Dragounem jste delší dobu ve střetu. Jeho podřízený o vás v minulosti rozšířil tým žalobců věnující se bitcoinové kauze. Dragoun nedlouho poté prosadil váš odchod kvůli „zřejmé podjatosti“. Vadilo mu, že jste se v jiném případu – možné korupce při rozdělování bytů v Brně – kriticky vyjadřovala na adresu bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka, jenž je jedním z klíčových aktérů i u bitcoinů. O Blažkovi jste už dříve mluvila emotivně. Označila jste ho například za lháře. Nebylo by tedy férové kvůli možné podjatosti místo v týmu na bitcoiny odmítnout?

Nemyslím si, že jsem se o Pavlu Blažkovi vyjadřovala emotivně. Když komentoval některé kauzy, co jsme dělali, opakovaně neříkal pravdu. Jako ministr spravedlnosti. Jediné, co jsem udělala, bylo, že jsem to veřejně konstatovala. To není emotivní vyjadřování, to je popis skutečnosti. Nikdy jsem se ve vztahu k panu Blažkovi necítila podjatá. A proto, když jsem dostala nabídku do týmu zpracovávajícího kauzu bitcoiny, tak jsem v tom neviděla žádný problém.

Byla to vaše aktivita, být v něm? Řekla jste si o to?

Neřekla. Byla jsem v prosinci 2025 oslovena s žádostí o pomoc dozorující státní zástupkyní Lucií Slámovou a vedoucím odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Petrem Šeredou z olomouckého vrchního státního zastupitelství.

Ani zpětně si neříkáte, že jste v některých výrocích o Pavlu Blažkovi mohla být zdrženlivější?

Ne. Mám pocit, že když někdo lže, má se to pojmenovat. A co se týká podjatosti? Jako dlouhodobá státní zástupkyně mám za to, že orgány činné v trestním řízení musí bez výjimky postupovat podle trestního řádu. Radim Dragoun podle trestního řádu ani podle zákona o státním zastupitelství nepostupoval. Měl právní nástroje, jak v jakékoli mojí kauze vyvolat rozhodnutí o podjatosti, o němž bych musela rozhodnout. Úplně stejné platí i o Nejvyšším státním zastupitelství, mám na mysli jeho odborný aparát, které v žádné z mých kauz také neshledalo důvod, abych procesně rozhodovala o své údajné podjatosti.

Proč k tomu podle vás ze strany Radima Dragouna nedošlo? 

Vždy o tom jen mluvil, ale neudělal žádný formální krok, který by vedl k zákonnému rozhodnutí o mé podjatosti. Reagovala jsem, že toto jeho vyjádření neodpovídá realitě a že ho považuji na hraně zákonnosti. Proč to tak bylo, to bych musela jen spekulovat, je možné, že Radim Dragoun nevěděl, jak postupovat podle zákona, či věděl, že pokud by vyslovili v rámci přezkumu moji podjatost, musela by tato být písemně odůvodněna, a to v rozporu se vším, co dříve Nejvyšší státní zastupitelství ve vztahu k mojí údajné podjatosti tvrdilo.

Na společné poradě s dalšími státními zástupci jste v průběhu ledna navrhla, že ohledně bitcoinů existuje dost důkazů i pro obvinění exministra Blažka kvůli zneužití pravomoci úřední osoby, protože s nimi za stát umožnil obchodovat, i když věděl, že pocházejí z trestné činnosti. Do té doby nikdo další ze státních zástupců Blažka obvinit zřejmě neplánoval. Mohlo vaše vyjádření souviset s vaším koncem v týmu? Kdyby to tak bylo, proč by měl někdo ze státního zastupitelství Blažkovi stranit, zvlášť když už není u moci? 

K samotnému případu se nemohu vyjadřovat. V probíhajícím trestním řízení mám povinnost mlčenlivosti. Jediné, co mohu říci, je, že vedení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci o mém zařazení do bitcoinového týmu od začátku vědělo a neprotestovalo. A pak najednou dospěli k tomu, že jsou proti tomu, abych tam nadále zůstala.

Co jste říkala na to, když později policie a žalobci Pavla Blažka obvinili? Neukazuje právě tohle na jejich nezávislost? 

Já jsem tu zprávu zaznamenala z tisku a se zájmem jsem si ji přečetla. Sleduji to už jen zpovzdálí z médií.

Nejvyšší státní zástupkyně Bradáčová vám vytýká, že jste se veřejně, už po vašem vyřazení z týmu, v iROZHLAS.cz vyjadřovala k bitcoinům, i když jste nebyla dozorová státní zástupkyně. Tím jste podle ní mohla ohrozit účel trestního řízení, zjednodušeně řečeno z některých vašich výroků mohli později obvinění dopředu vyvodit, že budou stíháni. Nepochybila jste? Nebojíte se, že vás kárný senát Nejvyššího správního soudu shledá vinnou nebo vás obviní Generální inspekce bezpečnostních sborů?

Považuji jakoukoli úvahu o mém trestním stíhání za úplně absurdní. Byť ze systému státního zastupitelství odcházím, stále jsem přesvědčená o tom, že není možné stíhat někoho na objednávku, a to ani na objednávku nejvyšší státní zástupkyně. V rozhovoru jsem pouze navázala na informace, které Lenka Bradáčová a Radim Dragoun sdělili veřejnosti. Nepotvrzovala jsem žádné úniky, ale korigovala informace pocházející od nejvyšších představitelů soustavy. Oni sami první uváděli tvrzení, která mi vkládají do úst. Nebojím se proto, že bych mohla být z čehokoli obviněna ani že bych byla uznána vinnou v kárném řízení.

V samotném případu brněnské bytové korupce jste Pavla Blažka vy sama nikdy neobvinila. K soudu jste poslala méně známé lidi. Dospěla jste k tomu, že je čistý?

I části této kauzy se stále pohybují v rámci přípravného řízení, a i tady mám povinnost mlčenlivosti.

Tento případ se týkal lokální i centrální politiky, byl široce propíraný v médiích právě kvůli Pavlu Blažkovi a tomu, co mohl o korupčním jednání ve svém městě jako významný představitel tamní vládnoucí ODS vědět. Co jste na případu Brna zjistila o tom, jak funguje korupční prostředí v Česku?

Byl to pro mě formativní případ. A ani ne tak svým obsahem. Ale tím, jak se o to, co dělám, začal zajímat ministr, jak reagovalo vedení státního zastupitelství a jaké tlaky kolem toho byly. To jsem v minulosti nikdy před tím ještě nezažila. Do roku 2022 jsem byla anonymní řadový státní zástupce, po realizaci v kauzách, které se týkaly osob kolem Pavla Blažka, se změnil zásadně můj profesní a částečně i osobní život, neboť jsem se musela vyrovnat se setrvalým nátlakem na svou osobu a se zásahy do mého soukromí a s mediální publicitou.

Vzala byste ten případ znovu kvůli tomu, co dnes popisujete jako pro vás nepříjemné? 

Jako státní zástupci si kauzy nevybíráme, jsou nám přidělovány. Rozhodnout o tom, kdo a kterou kauzu bude zpracovávat, přísluší vedení olomouckého vrchního státního zastupitelství, nikoli mně.

Vždy můžete najít nějakou kličku, vyloučit se kvůli podjatosti. Někteří vaši kolegové to koneckonců někdy dělají.

Ve své práci kličky nehledám. Ani když poslanci začali zjišťovat informace o mém soukromí a dětech, ministr se na základě toho dotazoval vedení státního zastupitelství, a to mu částečně odpovědělo. Byla to přitom živá kauza a on nic takového rozhodně nepotřeboval k výkonu své funkce. Podobný tlak je prostě realita a státní zástupce se s ním přece musí dokázat vyrovnat. Vedení soustavy má především dohlížet na to, aby nikdo nedostával informace, na něž by neměl mít nárok. Bylo to zneužití paragrafu dotazování. Místo toho, aby ministra tehdejší nejvyšší státní zástupce Igor Stříž odkázal do patřičných mezí, tak mu nejenže částečně vyhověl, ale mně ještě říkal, že se na mě ministr zlobí. Na mě jako na dozorující státní zástupkyni toho případu.

Jaký k tomu mohl mít důvod?

V té době se řešily platy administrativních pracovníků ve státním zastupitelství. Igor Stříž to takhle dovnitř soustavy komunikoval. Na shromáždění olomouckého vrchního státního zastupitelství přítomným sdělil, že pravděpodobně kvůli mně nebudou platy zvýšeny, protože je na mě ministr kvůli kauze naštvaný. Nejen já jsem byla takovým vyjádřením doktora Stříže před mnoha kolegy šokována.

Snažil se Pavel Blažek nějak ovlivňovat vyšetřování nad rámec toho, co je veřejně známé (tedy že měl k dispozici část spisu nebo že se dotazoval vašich šéfů na vaši práci na základě poslaneckých interpelací)?

Já se domnívám, že ano.

Jak?

To vám kvůli povinnosti mlčenlivosti nemůžu sdělit.

Obrátila jste se kvůli tomu na Blažkova nadřízeného, premiéra Petra Fialu?

Obrátila jsem se na vedení soustavy a obrátila jsem se na Unii státních zástupců ČR. To jsou pro mě jako státní zástupkyni relevantní partneři.  

Být prospěšná odjinud

Zvenku dění na státním zastupitelství není úplně dobře rozumět. Lidé, které kritizujete, před lety nastoupili do vedení veřejné žaloby s tím, že ji osvobodí od politických tlaků a umožní nezávislé vyšetřování. To byl v tuzemském prostředí výrazný posun k lepšímu. Zdálo se, že jste roky společně táhli za jeden provaz. Co se mezi vámi stalo?

Domnívám se, že odpověď na vaši otázku souvisí jednak především s chováním jedné rozhodující osoby a současně obecněji i s tím, jak dlouho jsou někteří státní zástupci ve vrcholných funkcích. Někdy je to déle než patnáct let, a to je prostě nezdravé. Zdravější je pravidelné obměňování. Nikoli snaha co nejdéle setrvat v mocenských pozicích.

Bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl tvrdil, že ústavní soudce by neměl usilovat o druhý mandát, protože snaha ho od politiků získat vede k přílišným kompromisům, osobnostním selháním a vycházení vstříc moci. Jak to vidíte vy?

S tím víceméně souhlasím. Zákon o státním zastupitelství teprve nedávno stanovil funkční období, to je, myslím, přínosné. Problém je ale mnohovrstevnatější. Státní žaloba je hierarchicky postavená struktura, je tedy směrem seshora dolů snadněji mocensky ovládnutelná.

Před vaší rezignací oznámil odchod další významný dlouholetý státní zástupce, někdejší náměstek Lenky Bradáčové Adam Bašný. Vysvětlil to těmito slovy: „Nyní již nechci fungovat v systému, kde výrazně nad míru obvyklou platí, že slušnost je slabost, kde až příliš často vítězí individuální i skupinová manipulace a ten, kdo nemá žádné zábrany.“ Bašnému mimo jiné vadilo, že Česko vyslalo na post evropského veřejného žalobce bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana místo z jeho pohledu dvou kompetentnějších kolegyň. Proč by Zeman, který se podílel na očistě státního zastupitelství, neměl tuto práci zvládnout?

Není to vůbec o tom, jestli ji Pavel Zeman nakonec zvládne, nebo ne. Takto přece nelze přemýšlet o osobách a situacích, kdy někdo ze zvláštních důvodů ve výběrovém řízení přeskočí nepochybně výrazně lepší protikandidáty. Co spravedlnost a co příběhy oněch přeskočených?  Úvaha, že to ten nejhorší ze tří kandidátů nakonec přece zvládne, je nespravedlivá a velmi nebezpečná. Práce evropského žalobce je velmi specifická a to, že další dvě osoby, které se na tento post hlásily, byly opravdu výrazně kvalifikovanější než on, je obecně dobře známé a nerozporované. Pavel Zeman se po odchodu ze státního zastupitelství náhle a rychle vracel do soustavy státního zastupitelství s tím, že již v soukromí dopředu avizoval, že navenek a pro média mu půjde nejprve o post v Eurojustu, ale že ve skutečnosti má zájem o post evropského žalobce, a dostal ho. To je ukázková část toho všeho, vůči čemu se například já a Adam Bašný vymezujeme.

Jak vidíte budoucnost státního zastupitelství? 

Neodcházela bych, kdybych ji viděla pěkně. Myslím si, že bude pokračovat trend, vůči němuž jsem se vymezila.

Proč jste nezkusila zůstat a pokoušet se změnit to, co tvrdíte, že nefunguje?

Brzy budou v případech, na kterých mi záleželo, podány obžaloby. Za ně cítím svoji zodpovědnost. Proto jsem dosud zůstávala. Necítím každopádně, že bych měla v současném stylu a atmosféře v soustavě jakoukoli možnost, jak změnit systém, uvnitř nějž se pohybuji. Proto chci zkusit být prospěšná odjinud.

Ve státním zastupitelství skončíte ke konci letních prázdnin. Co plánujete pak? 

Chci se stát hrdou a slušnou advokátkou a věnovat se téhle profesi.

Chtěla byste se někdy v budoucnu do veřejné žaloby zase vrátit?

Ne.