Ivan Gabal: K čemu je vzdělání?

Nedaří se mi v ranních poznámkách dostat k jinému tématu, než je školství a vzdělání. Starají se mi o to kroky ministerstva, protože improvizují vzdělávání dětí, které budou se svou školskou výbavou pracovat na horizontu konce tohoto století.

Nejsem pedagogický expert abych kvalifikovaně řekl, kdy se děti mají začít učit cizí jazyk a jaký. Sám jsem se ve škole učil němčinu, ale moc jsem ji nevyužil, zatímco angličtinu jsem se musel naučit sám. A jen zopakuji, že v osmdesátých letech uvádělo v mikrocenzových šetřeních znalost cizího jazyka jen 2% dospělé československé populace. Nebyl prostě důvod cizí jazyky umět, protože prakticky byly k ničemu. Byla to jen kulturní kompetence. A mimochodem jaký dáváme motiv dětem dnes?

Z našeho školského vývoje ovšem není jiný závěr než, že jedeme ode zdi ke zdi, tak jak si volbami měníme vládnoucí koalici. Diskuse zpravidla vzrušeně následuje až po tvrdém administrativním rozhodnutí. Názory a (ne)připravenost učitelů nutně převáží nad optimálním řešením z hlediska žáků, protože učitelé mají, na rozdíl od žáků, volební právo. Zcela podle těchto zvyklostí dá jeden ministr a jeho tým angličtinu od první třídy, a další to bez debaty zruší.

Zrušení záměru ovšem nemá charakter zákazu, ale jen povinnosti začít v první třídě. Jakési rozhození rukama a zvolání, dělejte to, jak chcete. Výsledky vám zkontrolujeme v třídě páté.