Harlem: Slavnostní expedice

Třetí lednové pondělí (letos připadlo na 18. ledna) se v Americe slaví Den Martina Luthera Kinga, muže, který ve svém nejslavnějším washingtonském proslovu z 28. srpna 1963 mimo jiné řekl: „Mám sen, že moje čtyři malé děti budou jednoho dne žít ve státě, kde je nebude nikdo soudit podle barvy jejich kůže, ale podle jejich povahy.“

Ten sen se ještě úplně nesplnil, Ameriku stále neunáší „symfonie bratrství,“ o které King básnil. Ale od 60. let, kdy existovaly podniky „jen pro bílé“ a „barevní“ Američané nemohli v některých státech ani k volbám, se přece jen hodně změnilo.

Pastor M. L. King Jr. je se svým poselstvím nenásilného odporu, bratrské lásky, občanské odvahy a „tvůrčího utrpení“ dosud inspirující osobností. A kde jinde by měl být v den svých narozenin víc přítomen, než v newyorském Harlemu?

Nad parkem, který se na mapách jmenuje Park Marcuse Garveyho (předák pan-afrického hnutí), ale v sousedství mu nikdo neřekne jinak než Mount Morris Park, oslavovala jasný zimní den dvě hejna holubů. Nalétávala proti sobě stále dokola ve velkých pravidelných osmičkách: v ostrých zatáčkách se ptáci shlukli a přitáhli křídla k tělu, takže proti modré obloze skoro zmizeli, pak se zas velkolepě roztáhli do stříbrného, lesklého šiku a sjížděli po větru jako po skluzavce.

V parku se nachází jeden z nejvyšších manhattanských přirozených kopců a na něm je vybudováno umělé navýšení, takzvaná Akropole. Dosud na ní stojí poslední z požárních rozhleden, které se kdysi nacházeli na 11 místech New Yorku a bylo z nich možné pozorovat, zda odněkud nestoupá kouř. Je vybudovaná z oceli a pochází z let 1855–57. Je památkově chráněná, jako celá oblast Harlemu kolem parku Mount Morris.

Řadovým domkům z hnědého pískovce, postaveným na přelomu 19. a 20. století se říká Brownstones. Ještě poměrně nedávno se prý daly pořídit docela lacino, dnes ale tahle oblast začíná patřit k těm dražším a původní obyvatelé jsou odtud vytlačováni do Bronxu a jiných, méně atraktivních míst. Zákaz demolicí se bohužel nevztahuje na východní sto devatenáctou ulici, kde bydlela mnoho let slavná anarchistka Emma Goldmann se svojí suitou – a kde měla vydavatelství časopisu Matka země. Její „brownstone“ byl srovnán se zemí a nahrazen novějším modelem.

Z parku se naše slavnostní expedice vydala na západ po 123. ulici. Na rohu Lenox Avenue neboli také Bulváru Malcolma X jsme narazili na budovu připomínající kostel, před kterou byla tato podivná cedule:

Jméno „Atlah“ se prý pastorovi obskurní harlemské církve čítající 150 členů, zjevilo v modlitbě. Bůh mu sdělil, že Atlah je nové jméno pro Harlem. A že je na něm, pastoru J.D.Manningovi, bývalému reklamnímu pracovníkovi u firem

Procter and Gamble

a 

Ford Motor Company

a bývalému trestanci (seděl několik let za vykrádání bytů), aby z Harlemu vytvořil zemi vyvolenou, kde bude žít 50 000 spravedlivých. Dvaašedesátiletý Manning si zažil svých pět minut slávy díky svým provokativním útokům na prezidenta Obamu během jeho kampaně. Důvod je nabíledni: na internetových stránkách církve Atlah (neuvěřitelná snůška absurdit) se vedle protiobamovské reklamy skví fotografie Sarah Palinové s nápisem:

Sarah Palin for 2012 – Vote now!

Bohužel existují i jiné náznaky, že starostka aljašské Wasilly opět začíná rozjíždět prezidentskou kampaň.

Další hrdina afro-amerického hnutí za rovnoprávnost se jmenoval Malcolm X. Stejně jako King byl zavražděn, jen o tři roky dřív. Malcolm X. byl odpůrcem Kingovy teorie nenásilí a bratrství, hlásat přátelství s bílými, které označoval za viníky a nepřátele, považoval za pokrytectví. Přesto se chtěl s Kingem opakovaně setkat. V knize sebraných dokumentů M. L. Kinga jsem našla tento dopis. Psala jej sekretářka pastora Kinga:

Mr. Malcolm X
25–46 99th Street
E. Elmhurst 69, New York

Dear Mr. X,
This is to acknowledge receipt of your letters to Rev. M. L. King, Jr.
Rev. King has read your letters and articles with great interest. He wants to thank you for your kindness in sending them.

Yours very truly,
(Mrs) Maude L. Ballou
Secretary to Rev. King

Ostatně M. L. King má v Harlemu také vlastní ulici.

Malcolm X. se s M. L. Kingem nakonec setkal jen jednou, ani ne rok před násilnou smrtí, která jej dostihla v New Yorku v únoru 1965. Potkali se na Capitolu ve Washingtonu D.C. a z toho setkání byla pořízena tahle fotografie, která se dnes prodává v Harlemu na tričkách.

Tady jsou spolu také.

A tady také.

125. ulice je tepnou Harlemu. Nachází se tu i divadlo Appollo, jedna z nejslavnějších, dosud existujících hudebních scén v New Yorku, kde v době takzvané Harlemské renesance v 30. letech minulého století nastartovali svojí kariéru Ella Fitzgerald nebo Billie Holiday, později James Brown, Stevie Wonder, nebo Diana Ross. Ti všichni a mnoho dalších – včetně bratrů Jacksonových se prosadili během známých soutěžních Nocí amatérů, které tu každou středu probíhají dodnes. Může přijít každý, kdo se odváží postavit se před značně kritické a hlučné publikum. Dřív tu navíc existoval takzvaný „popravčí,“ který neúspěšné muzikanty vymetl ze scény koštětem (nevím, jestli ten zvyk trvá).

Nápis na divadle Appollo byl jediným náznakem toho, že se dnes v Harlemu děje něco výjimečného.

Zato v místním Burger Kingu shlíží hlasatel lidské svobody a rovnosti na jedlíky hamburgrů stále - ať je svátek nebo všední den.