Žánr je prostě Bea

„Ještě pořád si neuvědomuju, že mě poslouchají reální lidé,“ přiznává patnáctiletá Bea.K. Přitom je inspirací nejen pro dospívající s touhou tvořit vlastní hudbu. „Moje motto je – Žijeme jen jednou,“ říká a působí u toho jako člověk, který se do všeho hrne.

Bea.K, vlastním jménem Beata Kyzlinková, si indie-popové písně s nádechem jazzu skládá sama a přitahují velkou pozornost. S kapelou letos dostala příležitost vystupovat na Colours of Ostrava nebo karlovarském filmovém festivalu a časopis Headliner ji zařadil mezi padesát nadějí české hudby. Za svůj největší úspěch ale považuje fakt, že hudbu může dělat tak, jak chce. Mluví o ní s nakažlivým nadšením, i když její písně jsou spíše melancholické. Zpívá anglicky, jelikož se tak prý dokáže lépe vyjádřit. Zároveň si tím pootevírá dveře ke svému velkému snu – procestovat s hudbou svět.

Fakt, že je jí teprve patnáct let, bývá hlavním tématem článků, které o ní pojednávají. „Chtěla bych, aby moje hudba byla dlouhodobě dobrá, aby mě lidi viděli spíš díky tomu než díky věku,“ reaguje na to. Jedinou oblastí, ve které se věk stává komplikací, je prý organizace koncertů.

Pořadatelé jí nabízejí částky nižší než dospělým interpretům, které často nepokryjí ani náklady na dopravu. Jednou se dokonce stalo, že pořadatel akce nevěděl, jestli domluva koncertu platí, když komunikuje s patnáctiletou dívkou. S praktickými záležitostmi jí proto pomáhá matka, která Beu v hudbě od začátku podporuje.