Zákon o bydlení nedokáže zázračně ubytovat potřebné. Je však krokem k vstřícnější společnosti

 Zdá se, že Česko bude mít po více než dvaceti letech snah nevládních organizací, expertů i politiků zákon usilující o pomoc lidem v bytové nouzi. Tento týden totiž prošel závěrečným třetím čtením tzv. zákon o podpoře v bydlení, jenž se zaměřuje právě na podporu těch, kteří mají největší problém zajistit si stabilní střechu nad hlavou – matek samoživitelek, osamělých seniorů s nízkým důchodem, hendikepovaných či bezdomovců.

Zákon ještě musí schválit Senát a podepsat prezident, už teď se ale jedná o historický okamžik. Podobnou legislativu se totiž pokoušelo prosadit několik předchozích vlád, jejich snahy se ale vždy zasekly kvůli rozdílným představám koaličních partnerů, pak přišel konec funkčního období – a nová vláda jela zase od znova. Ani aktuální návrh ještě nemá vyhráno, takhle blízko k přijetí však zákon o bydlení pro sociálně slabé nebyl ještě nikdy. Co tedy předpis, na nějž Česko čekalo tak dlouho, vlastně přináší? 

Mizivé šance

Stejně jako předchozí pokusy minulých vlád i ten aktuální provázely velké diskuse uvnitř vládní koalice ohledně toho, komu a jak má stát s bydlením vlastně pomáhat. Návrh zákona vytvořili Piráti spolu s experty z nevládních organizací na základě dřívějších pilotních programů v několika českých městech. Po svém vstupu do Fialova kabinetu ho poté strana, tehdy ještě vedená Ivanem Bartošem, prosadila do programového prohlášení vlády a zpočátku byla jeho hlavním motorem.