Dobro proti zákonu

Předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková znovu po čase bojuje s ministerstvem práce a sociálních věcí. A spor znovu, jako i v některých minulých případech, nabývá mediálně atraktivní, principielní podoby střetu mezi neschopnou byrokracií a  nedokonalými zákony na jedné straně a dobrem na straně druhé. „Je neuvěřitelné, že se snaží sankcionovat někoho, kdo se snaží pomoci“, cituje Vodičkovou server Aktuálně.cz.

Podle loňských kontrol tří krajských úřadů zařizoval Fond nelegální adopce dětí. Úřady mu vyměřili pokutu ve výši 450 tisíc korun a jejich nález v těchto dnech s největší pravděpodobností potvrdí i ministerstvo. Úřady tvrdí, že Fond například ve dvou případech zprostředkoval adopci s využitím falešného otcovství – na matrice se jako otec zapsal muž, který chtěl dítě adoptovat. Matka byla v těžké sociální situaci, chtěla se dítěte vzdát, zároveň ale nechtěla riskovat, že skončí v kojeneckém ústavu. Podle zákona může adopci zprostředkovat pouze stát. Podle Vodičkové je zákon nesmyslný. Rozhodnutí úřadů chce napadnout soudně.

Asi nejslavnější mediální kampaní Fondu je sedm let stará kauza „únosu“ tří sourozenců Mesárošových. Tehdy se Fond ujal tří zanedbaných opuštěných dětí a svěřil je rodině, která se s nimi několik týdnů skrývala na různých místech republiky. Fond odmítl děti vydat do diagnostického ústavu, kam měly jít podle rozhodnutí soudu. Tehdejší ministr Vladimír Špidla soudil, že Fond se pohybuje na hraně zákona a že v podobných případech se o děti musí postarat stát. Marie Vodičková oponovala, že stejný zákon tvrdí, že přednost má dostat neústavní péče o děti. Podle nálezu úřadu ombudsmana tehdy chybovaly jak úřady, které jednaly pomalu, tak Fond, který narušil dětem soukromí tím, že kauzu medializoval a představoval ji jako střet mezi státem a dětmi.

Proslulá je i kampaň, v níž před čtyřmi roky Marie Vodičková napadla tehdejšího ředitele odboru ministerstva školství zodpovědného za ústavní péči, Jiřího Pilaře – prostřednictvím bulvárních médií Vodičková tvrdila, že Pilař na konci osmdesátých let jako vychovatel týral děti. Vodičková předkládala médiím další symbol zásadního sporu: tyran řídí dětské ústavy. Její argumenty byly minimálně sporné. Navíc oslabené skutečností, že s případem údajného týrání dětí se tehdy setkala jako dozorová prokurátorka pro mládež. Vodičková je nejenom mediální hvězdou jako bojovnice za práva dětí. Je i snadným terčem – bývalá členka komunistické strany, prokurátorka za minulého režimu, člověk, který měl údajně sám velké problémy s výchovou osmi dětí v opatrovnické péči…

Marie Vodičková patří nepochybně k lidem, kteří se u nás v poslední době nejvíc zasloužili o rozproudění diskuse o dětských ústavech, adopcích, pěstounské péči… O medializaci kritiky absurdního systému přeplněných dětských domovů a kojeneckých ústavů. S její kritikou je také neodmyslitelně spojena zásadní otázka, jakými prostředky se má či smí bojovat proti špatnému systému a zákonům: porušováním zákona, mediální bulvární kampaní, jakýmikoli prostředky…?

Ať tak, či tak: neplatí, že nelze sankcionovat někoho, kdo se snaží pomáhat nebo má v principu dobré úmysly.