A bude se mobilizovat
Zahraničním firmám se v Česku kvůli krizi pomalu přestává líbit a začínají přesouvat svoje montovny na východ.
V téhle situaci země potřebuje více než kdy jindy nějakého lídra, který bez oklik nazve, co se to vlastně děje, předestře před lidi vizi, jak věci změnit k lepšímu a ještě lidi nakonec přesvědčí, aby nefňukali a pokusili o změnu společně s ním.
Blížící se volby k tomu dávají ideální prostor.
Při pohledu na lídry dvou nejsilnějších stran už je ale dopředu jasné, že ani jeden z nich tenhle prostor neobsadí.
Tématem nadcházejících voleb bude přetlačování v tom, kdo používá estébáčtější metody, kdo koho víc odposlouchává, kdo se stal větší obětí jaké mediální štvanice.
Aktuální jachtařská aféra sice nabízí Mirkovi Topolánkovi poučení, že pouštět si moc blízko k tělu lobbisty se nevyplácí, protože to soupeř stejně nakonec využije k vaší diskreditaci. Ale takovou míru reflexe lze od lídra modrých při jeho hysterickém sebeprožívání těžko očekávat.
Nebyl ji ostatně schopen ani lídr oranžových Jiří Paroubek poté, co lidé z ODS protiprávně vynesli na veřejnost takzvanou Kubiceho zprávu. Šéf sociální demokracie se dodnes kamarádí s rodinou Kočkových, podezřelých z napojení na organizovaný zločin.
Letošní volby pamětníkům určitě připomenou ty před rokem 1998. Tehdy se česká ekonomika také řítila kamsi. Ale straničtí lídři – místo toho aby předkládali smysluplné vize – proti sobě mobilizovali. Výsledkem nakonec byla velká kvazikolacie s legračním názvem „opoziční smlouva“.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
