„Nejenom Fiala, i ty máš na zádech terč!“

„My se známe? Asi ano, když si tykáme. Dobře, já jsem Petr, ahoj, jak se jmenuješ ty?“ obrací se lídr koalice Spolu směrem k muži v hloučku asi deseti rozdurděných lidí, který ho na plném náměstí vítá slovy „ty fašisto“. Muž se stahuje a na nabídku, že bude lepší si normálně promluvit, už nereaguje. Jsme v Ostravě a právě sledujeme další výjezd v rámci politické pouti, na kterou se Petr Fiala vydal už v květnu.

V kampani nazvané osudově „Teď jde o všechno“ – a v alternativním názvu lokálněji „Teď jde o Česko“– už objel přes tři sta měst. V kulisách volebních stánků s bannerem „Ať nám zase nevládnou komunisti“ s podobenkou Kateřiny Konečné v rudé barvě, na náměstích, v parcích nebo v kulturácích si premiér v obleku povídá s lidmi, kteří o to mají zájem, a zkouší mluvit i s těmi, již o to nestojí. 

Lokální politiky Spolu, provázející Fialu na turné, na začátku vulgarity děsily. Nutkání, že mají premiéra před emocemi na jinak poklidně naladěných náměstích chránit, je ale rychle opustilo. Lídr nevypadal zaskočeně a své spolustraníky spíš překvapil: když slyší nadávky, uhýbá z dráhy vedoucí k připravenému pódiu, odbočí k nadávajícím lidem a přes úvodní „potykání“ si s nimi sám zavádí řeč.

„Pojďme si promluvit. Proč jsem lhář, v čem lžu?“ ptá se. Obvykle se to nedozví, protože oponenti mu už neodpovědí. Jindy řeknou něco o „penězích pro Ukrajinu místo pro nás“. „Protože lžeš,“ dozví se občas – a je konec debaty. Občas se přece jen po tykání a „fašistovi“ rozvine mezi premiérem a rozzlobenými lidmi dialog. „České občany podporujeme maximálně. A Ukrajinci v Česku už dnes přispívají do rozpočtu větší částkou, než jakou pomáháme my jim,“ říká Fiala skupince pískajících občanů, když mu vyčtou, že nepodporuje Čechy, ale jen Ukrajince.