Ta radost z propouštění
Je v tom značná dávka škodolibosti – když se začíná mluvit o sesekávání stavů a propouštění, vkrádá se mi pocit „dobře jim tak“. Zkušenosti s X nepříjemnými dámami na přepážkách a úřednických kójích je zřejmě tak hluboká. Vždyť kdo si myslí, že ty přeplněné kanceláře městských úřadů, ministerstev, sociálek nebo katastru jsou skutečně potřeba? Z rádia vyhrávající Frekvence 1 nebo Rááádio Impuls, přes klávesnici rozevřený Rytmus života a pravidelné odpočítávání minut do oběda – tihle tu chybět nebudou.
Má to samozřejmě i svou stinnou stránku – pocity úřednického plýtvání nabraly s novou vládou nebývalou dynamiku a začíná se škrtat často i tam, kde by to dělal jen trouba (např. příspěvky pro zdravotně postižené). Do obrátek se dostává i rozdávání padáků a zprvu se skoro zdálo, že z propouštění lidí se v některých škrtacích hlavách stává skutečně čistá radost.
Éterem jako by zněla slavná slova amerického miliardáře Donalda Trumpa: „No, ano, vyhodil jsem hodně lidí. Obecně mám rád vyhazování ostatních lidí,“ říkával například s tím, že jde sice o mizerný úkol, který ho však ve finále posiluje. „Není se o čem dohadovat. Neexistuje žádný důvod chodit kolem horké kaše. Ty máš padáka, to je velmi silný výraz.“
Podle posledních zpráv to v Česku ještě nemusí být tak horké. Většina ministerstev hlásí: namísto snižování stavů se bude plošně škrtat v tabulkových platech. Propouštět se budou spíše jednotky, určitě ne ohlašovaných 35 tisíc úředníků.
Zdrženlivost samozřejmě neplatí bez výjimky. Rekordmanem je Správa železniční a dopravní cesty, která v Česku organizuje například přestavbu železnice na modernější koridory. Padáka má dostat až dvanáct set z dnešních deseti tisíc lidí, předáci SŽDC si tedy Trumpovu „sílu věty“ budou moci vyzkoušet téměř neomezeně.
Stojí přitom za zmínku, že se tak stane v instituci vedené od samotného vzniku úřednickým veteránem Janem Komárkem, jehož výsledky berou expertům už roky dech. Bohužel nepříliš v dobrém – opravy železnice se v podání SŽDC v Česku prodražují až na půlmiliardy korun za kilometr, byť za takové peníze se nestaví ani superdráhy pro francouzské rychlovlaky TGV.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
