Proč (ne)rušit ministerstva

Z oblaků vnitrokoaliční bouře začíná povstávat plán na zrušení tří ministerstev: kultury, životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj. 

Tedy – „plán“. Potíž je v tom, že to není plán opírající se o nějakou analýzu a koncept, ale jde o náhodný výkřik vyplývající z momentální politické srážky, konstelace a souhry různých zájmů: například jde o to, sesadit Jiřího Pospíšila z postu ministra spravedlnosti a dosadit na jeho místo Karolínu Peake (pokud budou Věci veřejné pokračovat). 

Rušení konkrétních úřadů si mohla dát tato koalice dávno do programu už při svém vzniku. Fakt, že to ministry napadlo náhle, náhodou a najednou, nesvědčí o tom, že by to bylo promyšlené a řádně připravené. A vládnutí by snad mělo vycházet z důkladných návrhů, plánů, analýz a koncepcí, nikoli z náhodných a zmatených výkřiků. Všimněme si třeba toho, že zástupci TOP 09 chtějí s rušenými ministerstvy rušit i všechny jejich rozpočtové kapitoly, ostatní zase chtějí kapitoly zrušených úřadů strčit pod jinou střechu. To je přece rozdíl zcela zásadního kalibru! Tak jak to tedy má být? Není dobré se dohodnout s opozicí? Co když bude příští vláda úřady zase obnovovat?

O významu ministerstva může leccos napovědět už jeho název a drobná jazykovědná analýza. Třeba úřad pod názvem ministerstvo pro místní rozvoj. Co je to místní rozvoj – ten by se měl přece řešit z místa! A kterého místa rozvoj? Úřad pak může nadržovat jedněm místům a regionům na úkor druhých. Při vzniku tohoto úřadu jsme neměli silné kraje, nyní je máme. Tohle ministerstvo (dříve ministerstvo hospodářství) dělá také bytovou politiku. Její pozůstatky po deregulaci ale mohou klidně dělat na ministerstvu financí, zbytek agendy lze rozdělit mezi vnitro (to dělá státní správu) a zemědělství. A pomoc s evropskými dotacemi? To může dělat nějaký odbor či oddělení.

Horší je to s dalšími dvěma úřady, tedy s kulturou a životním prostředím. Všimněme si, že když se mluví o zrušení ministerstev, najdou si siláci a dravci vždycky ty nejslabší, kteří nemají silné privátní zastání.

Paradoxní přitom je, že nikdo neuvažuje o zrušení ministerstva průmyslu. Přitom průmysl je v této zemi plně v soukromých rukou, ale kultura nikoli. Energetika se klidně může spojit s dopravou a podpora exportu se může přesunout pod ministerstvo zahraničí. Na co potřebuje premiér mohutný úřad vlády? Nestačil by mu větší sekretariát?

Naprostá většina evropských zemí ministerstvo kultury má. Celá řada z nich považuje kulturu za svůj největší poklad, který má být státem chráněn a opečováván. U nás se na kulturu díváme tradičně jako na popelku, ta však nezametá, ale naopak je zametáno s ní. Nic na tom nemění fakt, že po odchodu Pavla Dostála řídí rezort kultury jeden hejhula za druhým. Nová ministryně je pak zcela slabá a nezkušená. Na živou kulturu dává ministerstvo sice pouhých pět procent rozpočtu (jinak jdou peníze především na kamenné instituce a památky), ale i to se jednou přece může pod dobrým ministrem změnit, stejně tak se jednou můžeme vrátit k deklarovanému cíli evropských zemí dosáhnout jednoho procenta rozpočtu na kulturu. Který politik se bez úřadu bude za tento cíl brát? Jak to bude s nejrůznějšími mezinárodněprávními závazky ministerstva (UNESCO, zápůjčky uměleckých děl, autorská práva).

S ministerstvem životního prostředí je to vlastně podobné. Rovněž jde o důležitý symbol. Ale nejen symbol. Skutečnost, že mu šéfuje už druhý člověk, který s tímto oborem nemá odborně nic společného, neznamená, že to tak musí být na věky. Lidé na Ostravsku, kde se v zimě nedá dýchat, potřebují svoje politické zastání ve vládě. Taktéž ho potřebuje Šumava, která se jinak ocitne pod větším tlakem těžařů a developerů. O lidech v severních Čechách, kteří nechtějí prolomení limitů, ani nemluvě. Ve výčtu bychom mohli pokračovat. Přitom smysl existence rezortů, se kterými by životní prostředí mohlo být sloučeno (zemědělství, průmysl – vyprodukovat, vytěžit), jde přirozeně proti cílům ochrany životního prostředí.

Když už jsme u zemědělství, tak proč má tento rezort přes 5000 zaměstnanců? Nestačila by tak desetina?