Jak (ne)vypadá krize
Byl jsem minulý týden v televizi. Natáčel se pořad historie.eu o hospodářských krizích. Za stolkem s diskutujícími byly jako pozadí připraveny velkoformátové fotografie s výjevy z Velké hospodářské krize či Velké deprese.
Nekonečné fronty na dárky z charity či polévku z Armády spásy. U dlouhého stolu řady chudáků cosi hltají. Jak budou jednou vypadat fotografie z naší „největší krize za posledních osmdesát let“? Vždyť ona vlastně nijak nevypadá, nemá tvář. Dobře: nezaměstnanost teprve poroste a sociální důsledky teprve přijdou, ale stejně: lze vůbec očekávat cokoli zachytitelného? Přitom čísla se zdají být už nyní vcelku drastická. HDP v takovém Japonsku či pobaltských zemích se zhroutilo o více než 15 procent a průmyslová výroba běžně o desítky procent.
Prezident F. D. Roosevelt poslal stovky fotografů dokumentovat sociální změny, ke kterým v USA v 30. letech dochází. Co by fotografové fotili dnes? Asi nic. Není prostě co. V auditech z USA jsem psal, že na Manhattanu, kde přišlo o práci 80.000 bankéřů jsou restaurace i značkové prodejny Apple nadále přeplněné. Arnošt Lustig nedávno hlásil, že příznakem krize je, že americké rodiny se zbavují třetího auta. Jan Švejnar poznamenal, že bankéři prodávají byty na horách či na Floridě.
Mnozí lidé na českých vesnicích si v posledních letech zvykli žít v jakési hibernaci. Práce sice není, ale podpora stačí na to, že se jednou týdně zajede do Lídlu, naplní se mrazák a večer se sedí doma, hospoda je moc drahá. Levné oblečení u Vietnamců stojí pár korun. Poroste-li prudce nezaměstnanost, možná se tenhle kulturní vzorec přenese více do měst. Nic k fotografování.
Ještě před sto lety mohl být v jižní Itálii nebo v Irsku v zimě takový hlad, že celé rodiny zalézaly na zimu pod peřinu. Vylézalo se pouze na něco málo k jídlu nebo na čaj. Maximálně úsporný energetický režim. Ale dnes? Hlad už si nepamatují pomalu ani v Číně. V Africe a leckde v Latinské Americe je dosud běžný. To ale nesouvisí s touto finanční krizí.
Tím neříkám, že krize nepřinese změny. Šetření ve městech i regionech bude viditelné. Více špíny, méně údržby, větší kriminalita. Pochybuji však, že to všechno získá fotogenické rozměry.
Naštvaní nezaměstnaní mohou ale silně změnit volební preference. Pak už tedy bude co fotit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
