Zaseklá lanovka
Světový summit v Kodani se stále potácí na pokraji krachu. Ráno to ještě nevypadalo úplně beznadějně: Yvo de Boer, šéf světových klimatických jednání, hovořil o tom, že se věci v posledních hodinách začaly opět hýbat. „Lanovka se znovu rozjela,“ řekl. Poslední zprávy jsou ale méně nadějné.
Summit tak zoufale vázne hlavně proto, že vyjednavači nedokázali ani po letech komplikovaných rozhovorů dát dohromady texty, s nimiž by mohli politici pracovat. Zkusme výrok Yvo de Boera přepsat do jazyka, jímž jsou tyto dokumenty psány. Dostali bychom něco jako: „(Lanovka) (vlak) (dřevěný vozík) se znovu (dal do pohybu) (zůstává na místě) (utrhl se a míří zpět z kopce dolů).“ Přesně tímhle nejednoznačným jazykem připouštějícím alternativní verze hovoří texty, z nichž se měly stát podklady po výstup konference. Rozhodnout, která závorka platí, je kvůli rozporům mezi státy prakticky nemožné.
Těžko překonatelné rozpory
V závorkách je skoro všechno, od výše emisních závazků až po množství peněz, které by měly státy na boj proti změně klimatu věnovat. Z textů není jasné ani to základní - zda bude svět usilovat o to, aby se planeta v budoucnu neohřála o víc než dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou (což je na hranici možného), nebo zda se má být cíl ještě radikálnější, jak požadují malé ostrovní státy, které se obávají, že při „dvoustupňovém“ oteplení skončí jejich ostrovy pod hladinou moře.
Hillary Clintonová, která do Kodaně dorazila ráno, slíbila, že Spojené státy výrazně pomohou s financováním adaptací a snižování emisí v rozvojovém světě. Jenže není jasné, kdo by měl příslušný fond, do nějž by měly přispívat všechny vyspělé země, vlastně spravovat. USA chtějí, aby to byla Světová banka, kde mají velmoci větší slovo, a mohou tak na rozdělování peněz lépe dohlížet. Rozvojový svět žádá, aby byl fond pod kontrolou OSN.
Ve výčtu rozporů skrytých v houšti závorek lze pokračovat skoro donekonečna: USA žádají, aby šlo plnění emisních závazků nějak transparentně kontrolovat. Čína je ale proti, pokládá to za zasahování do svých práv. Spojené státy naopak iritují většinu zemí světa tím, že odmítají prudce snížit emise už do roku 2020, hovoří spíše o roce 2030 a 2050. Obamova administrativa se nechce zavázat k něčemu, co pak nedokáže splnit; jenže kdyby své cíle odložily do vzdálenější budoucnosti všechny státy, z boje proti změně klimatu by nejspíš nebylo nic.
Obrovské potíže jsou i s Kjótským protokolem, kterým se nyní řídí naprostá většina zemí světa. Umožňuje totiž řadu účetních triků, pomocí nichž lze vyvolat dojem, že státy snižují emise, ale ve skutečnosti to nedělají. „Černými děrami“ může v budoucnu uniknout tolik skleníkových plynů, že to umaže všechny emisní závazky, k nimž se státy v Kodani odhodlávají.
Řada vyspělých zemí v čele s USA žádá, aby bylo Kjóto nahrazeno jinou globální dohodou. Ani ne tak kvůli „černým děrám“, ale spíš proto, že protokol je příliš shovívavý k Číně, Indii, Jižní Koreji a dalším rozvojovým, ale ne zcela chudým státům.
Dánský pokus
Během čtvrtečního odpoledne se o něco hlasitěji začíná mluvit o tom, že dohodu bude nutné odložit do roku 2010. Americká ministryně zahraničí na otázku, zda v pátek skutečně přijede prezident Obama, odpověděla: „Plánuje to, ale musí existovat důvod, proč do Kodaně jet.“
Důležité rozvojové státy, především Brazílie a Čína, včera odmítly pokus dánského předsednictví konference zachránit jednání na poslední chvíli tím, že se nehotové texty doplní pouze v užším kruhu nejdůležitějších zemí. Dnes se ukázalo, že to může být poslední kamínek na kolejích, který lanovku nakonec zastaví. Překvapení nejsou vyloučena, večer může být vše jinak. V tuto chvíli se ale zdá, že na kodaňský vrchol nedojedeme.
Martin Uhlíř, Kodaň
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
