Reportáž z Ghany: Průkopníci čokoládové revolty se snaží prolomit dědictví kolonialismu

Čokoládová revoluce vypukla na místě, které projíždějící řidič s velkou pravděpodobností přehlédne. Asi devadesát minut jízdy po výmoly poseté silnici na sever od hlavního města Akkry, kde do zeleně tropického venkova odbočuje kamenitá cesta. Vede k branám malé továrny, v níž z pásu padají tabulky čokolády. V klimatizovaných místnostech stroje do hnědé hmoty tisknou prosté „Made in Ghana“.

A právě to je podstata zdejší vzpoury. Sedmdesát procent světového kakaa se pěstuje v západní Africe, ale vyrobí se tu jen jedno procento čokolády. U farmářů tak zůstane sedm procent z ceny, většinu „sklidí“ evropští a američtí výrobci a prodejci. Ze sladké vášně, která například letos celosvětově přinese zisk kolem 140 miliard dolarů, prokape na nejchudší kontinent jen zlomek.

Tato realita je natolik známá, že už málokoho pobouří. Čokoládovna firmy Fairafric postavená v zemi, která je po sousedním Pobřeží slonoviny celosvětově druhým největším vývozcem kakaa, se však snaží zavedené pořádky změnit. Vyrábí čokoládu s 57procentním obsahem kakaa a kousky plodů baobabu a moringy. Nebo třeba extra tmavou s 92procentním obsahem kakaa. Anebo také v tmavé čokoládě máčené kousky sušeného kokosu, ananasu, manga. Na obalech je mapa kontinentu vyvedená v motivech tradičních pestrobarevných afrických látek. 

Zdejší úsilí ale dalece přesahuje čokoládu. Překonat závislost na vývozu surovin, ať už nerostů nebo plodin typu kakaa, a zpracovávat je už v Africe, je jedním z nejobtížnějších úkolů kontinentu. Podle řady ekonomů jde o základní podmínku skutečného růstu a rozvoje. Příběh čokolády „Made in Ghana“ ukazuje, proč je únik z pasti historie tak náročný. A proč zároveň není beznadějný.