Godot přichází
I tak by šlo s nadsázkou nazvat návrat činohry Národního divadla na Novou scénu. Tedy do prostorů, jež při velké rekonstrukci zlaté kapličky v letech 1977 – 1983 vznikly právě pro činohru v budově navržené architektem Karlem Pragerem. Pražané ji kvůli jejímu vzhledu velmi pohotově překřtili na „akumulačky“ nebo ještě přiléhavěji „balvan“.
Po dlouhých osmnácti letech, v roce 1992, se činohra ND přestěhovala do opraveného Stavovského divadla a budova na Národní obložená 4 320 skleněnými tvarovkami patřila jen souboru Laterny magiky.
Tuto sobotu jeviště Nové scény opět ožije klasickými hereckými replikami. A ne ledajakými. Symbolická opona se zvedne nad premiérou jedné z přelomových her moderního divadla Čekání na Godota od irského dramatika Samuela Becketta. A mohl by to být divácký zážitek. Inscenace pod režijním vedením Michala Dočekala s herci Davidem Matáskem,Davidem Prachařem,Ondřejem Pavelkou a Janem Kačeremvypadala včera na jedné z posledních zkoušek velmi slibně.
Pro diváky, kteří na Laternu magiku nechodili, však jistě bude zážitkem i samotné setkání s foyer a divadelním sálem Nové scény. Tady se naprosto nic nezměnilo. (Autor těchto řádků, který na Nové scéně pracoval jako kulisák před dvaceti pěti lety a od té doby tam nebyl, zde našel na starém místě dokonce i popelník na kuří nožce s úlevným vulgárním výkřikem vyrytým do jeho obruby někdejším kolegou.)
Platí to i o odpudivě zeleném mramoru na zemi, zaprášené dekoraci stěn v duchu socialistického realismu. Navíc přibyly vrzající ohmatané dveře, statisíci zadků ošoupaná koženka sedadel, prodrané vyšlapané koberce, špatná akustika i osvětlení divadelního sálu, vydýchaný vzduch jako v kupé rychlíku s porouchaným oknem, atd. Možná i z těchto důvodů vyznívá Beckettovo marné čekání Vladimíra s Estragonem tak autenticky.
Národní divadlo zkrátka zdědilo totálně zanedbaný relikt minulosti, do jehož údržby, nemluvě renovace, za poslední dvě dekády stát neinvestoval ani korunu. A to ministerstvo kultury v zájmu šetření systematicky krátí rozpočty příspěvkových organizací i umělecké granty už pěknou řádku let. Kam ty ušetřené peníze směřují, bůh ví. V případě Nové scény by jejich absenci šlo parafrázovat výrokem dalšího z Beckettových hrdinů z knížky Malone umírá. „Nic není skutečnější než nic!“
Tady je však skutečná aspoň ostuda, kterou tento zatuchlý interiér přední pražské scény musel šířit do světa. Jinými slovy, kdo představení Laterny magiky hlavně navštěvoval? V první řadě cizinci.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
