Smrt všude. Tak popisují vědci úder nemoci, proti níž by covid mohl být drobnou patálií

Počátkem roku 2024 jistého veterináře, který se vydal na pravidelnou kontrolu dobytčí farmy na jihozápadě Spojených států, uvítal nezvyklý klid. Na první pohled bylo vše jako vždycky, ale něco přece chybělo: zdejší zvědavé kočky, které se pokaždé seběhly, jakmile se svým vozem zaparkoval na dvoře. Toho dne po nich nebylo ani stopy.

Během následujících týdnů krávy v celé oblasti přestávaly žrát a začaly dojit husté, nezdravě vyhlížející mléko. Zároveň v okolí hynuli volně žijící ptáci. Kočky ztrácely zrak i schopnost pohybu a umíraly. Přes naléhavost situace jako vystřižené z katastrofického filmu, kterou nedávno připomněl časopis Nature, trvalo až do konce března 2024, než se definitivně prokázalo, že všechny úkazy mají společnou příčinu. Ptačí chřipku, o níž se sice vědělo, že ve stále větší míře postihuje i savce, nikdy předtím však nenapadla hovězí dobytek.

Od té doby ve Spojených státech zasáhla více než tisíc hovězích stád chovaných na mléko (chovy nejsou vybíjeny, jen uzavírány do karantény a většina krav se uzdraví). V celosvětovém měřítku nákaza již přeskočila na 500 ptačích druhů a 80 druhů savců. Nadále devastuje ptačí chovy, a kromě utrpení zvířat působí značné ekonomické škody, zvyšuje ceny vajec i drůbeže a začíná ohrožovat potravinovou bezpečnost – a nejen ji.

Během americké „hovězí“ epidemie se dosud nakazilo nejméně 80 lidí a dva zemřeli. Lidé se infikují zřejmě od dobytka nebo z kontaminovaného mléka, nemoc zatím nepřeskakuje z člověka na člověka. Původce ptačí chřipky je stále především ptačím virem, v lidských horních dýchacích cestách se nedokáže efektivně rozmnožovat. A i dříve, před vznikem současné epidemie, k přenosu mezi lidmi docházelo jen v ojedinělých případech, zpravidla když nakažení byli delší dobu v úzkém kontaktu s vážně nemocným.