Prezident ze summitu vytěžil maximum, Babiš prý s Pavlem nezávodil

Měla to být první velká a viditelná prohra Petra Pavla. Po měsících, kdy kabinet prezidenta držel v napětí, zda bude Česko zastupovat na summitu NATO, mu jen necelé tři týdny před konáním oznámil, že do Ankary nepoletí. Po předběžném opatření Ústavního soudu ho sice vláda do delegace doplnila, ale „klacky pod nohy“ mu házet nepřestala. Ani to nicméně k porážce prezidenta nevedlo.  

V Ankaře se viditelně těšil respektu nejen mezi evropskými lídry, ale i bezpečnostními experty, a stále je vnímán coby součást bezpečnostní elity NATO. Zahraniční média jej ostatně často oslovovala právě ohledně jeho znalosti aliančních struktur, v nichž působil jako předseda vojenského výboru NATO. Rozhovor s ním vedly Politico, Daily Telegraph i The Wall Street Journal. A v kuloárech se místy dočkal až pozornosti celebrity, kterou po diskusích oslovovali panelisté s prosbou o fotografii. 

Na pražské vojenské letiště ve Kbelích dorazil Petr Pavel v úterý jen několik minut poté, co mu ministr zahraničí Petr Macinka, největší strůjce odporu proti hlavě státu, přes novináře vzkázal: „Držíme palce, ať si to užije, ať se tam setká se svými přáteli a přiveze si spoustu fotografií domů.“ Další ze série ironických poznámek ani menší tým se nicméně na jeho náladě a energii podle lidí z prezidentova okolí nepodepsaly.

Jak redakci popisují, pro Pavla byla účast na summitu velmi zásadní i osobní. „On to opravdu vnímá tak, že Česku v Ankaře může pomoct a že může být prospěšný i pro vládu,“ popisuje jeden ze zaměstnanců misi, během níž prezident absolvoval řadu setkání a jednání. Detailní know-how, které tu získal, by rád předal vládě. Otázkou je, zda o to bude kabinet stát alespoň někdy v budoucnu. Summit v Ankaře rozhodně nepřinesl ani náznak usmíření mezi Pražským hradem a Strakovou akademií.

Zdržování a detaily

Část okolí Petra Pavla přitom do poslední chvíle zvažovala také variantu, že se akce v Ankaře vůbec nezúčastní. Argumentovali tím, že prezident chtěl v Ankaře reprezentovat Česko, ale vláda mu neumožní zemi zastupovat – tak „co by tam dělal“. Zvítězila Pavlova chuť se akce účastnit. A podle jeho okolí také možnost „hlídat vládu“, případně „popsat veřejnosti proslov Andreje Babiše svými slovy".

Nepřímo to přiznal ještě před odletem, když novinářům řekl, že chce slyšet argumenty kabinetu naživo, protože má obavu, že by se k němu jinak informace nedostaly. Narážel na několikaměsíční problém, kdy mu nechodí zápisy z jednání ministerstev či vlády. Část týmu, která preferovala, aby jejich šéf neletěl, nakonec přesvědčila také úvaha, že neúčast na summitu by bylo velmi obtížné vysvětlit veřejnosti po měsících táhnoucího se sporu.

Tým Petra Pavla tak čelil dalším zkouškám. Do posledního okamžiku ladil detaily cesty a musel vše komunikovat s ministerstvem zahraničí, které si dávalo načas. I když byl mandát dohledatelný v elektronické knihovně vlády, kabinet mu materiál nepředal do doby, než o něj veřejně požádal. Rezort zahraničí pak z pohledu prezidentova týmu řešil detaily a proces zdržoval.

Řada novinářů se tak třeba až den před odletem dozvěděla, že je turecká strana doakreditovala a budou moci s prezidentem na jednotlivé akce. Ambasáda měla podle informací redakce často dvojkolejné informace a požadavky, co se týče pohybu po městě a počtu členů delegace. Tým novinářů, kteří měli být s prezidentem, dostali zaměstnanci ambasády na starost až koncem týdne – a některá média obdržela na určitá místa méně vstupů. Hrad přitom Černínskému paláci nahlásil dopředu, o jaké bilaterální schůzky v Ankaře požádal. Petr Macinka tak dopředu věděl o plánech Petra Pavla téměř vše.

Kabinet své kroky nekoordinoval s Hradem ani v Ankaře a turečtí hostitelé čelili hned na začátku neobvyklé situaci – po příletu dvou vládních letadel museli vítat dvě oddělené části české delegace. Samotné týmy se pak první den míjely, kupříkladu na úterním fóru obranného průmyslu Andreje Babiše a Petra Pavla od setkání dělilo jen několik málo minut. Oba se postupně sešli s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem a oba se o fotografie s ním podělili na sociálních sítích – jako by soutěžili, na koho se usmál víc.

Absurdita vzájemného míjení pak vyvrcholila v hotelu, který sdíleli. Zatímco Babiš se během prvního dne novinářům vyhýbal, Petr Pavel zamířil ještě v úterý odpoledne na briefing do hotelové zahrady. Jen o pár metrů dál obědval premiér se svým týmem, ale nestřetli se ani pohledem.

Kdo žádal o přesun

Přestože kabinet rozhodl, že hlavou delegace bude premiér a neumožnil Pavlovi účast na úterní neformální večeři, prezident se na ni nakonec dostal. Pozval ho turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Z hotelu tak vyráželi v podobný čas. Prezident se přitom zdržel v hotelové lobby a vyhlížel Andreje Babiše, ale premiér už těsně před jeho příchodem zmizel v útrobách zahrad - a na recepci se pak vrátil ihned po odjezdu hlavy státu.

Podle protokolu měl Pavel před Babišem přednost, a na večeři tak dorazil jako první. Právě tam se vůbec poprvé v úterý setkali, ale zůstalo jen u pozdravu. Na oficiální fotografii stojí symbolicky každý na opačném konci řady. Zda to byla náhoda, nebo záměr pořadatelů, je těžké odhadnout.

Ještě vyostřenější vztah mají v posledních týdnech italská premiérka Giorgia Meloni a americký prezident Donald Trump. Ten před summitem na sociální síti Truth Social uvedl, že potřebuje zákaz přiblížení, který by ho ochránil před její pozorností. Tak daleko jako Babiš a Pavel od sebe na snímku ovšem nejsou. Nabízí se tedy otázka, zda je výsledná fotografie reakcí hostitelské země na napjaté vztahy – o tom, že přijedou dvě delegace, mezi nimiž existují rozpory, psala tamní média. Prezidentův tým každopádně vyloučil, že by o přesun požádal sám Pavel, posléze to na dotaz Respektu odmítl i Babišův mluvčí Martin Vodička.

Premiér seděl u stolu mimo jiné s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským (se kterým Petr Pavel přes den jednal). Prezident pak večeřel například s estonským premiérem Kristenem Michalem. I v jejich hodnocení této akce se ukazuje jejich odlišný pohled. Babiš neformální jednání popsal: „Bylo to o jídle, bylo to o všem možném, ale určitě to nebylo o výdajích na NATO.“ Dodal, že se krátce bavil i s prezidentem Donaldem Trumpem – nikoli však o výdajích na obranu nebo o Ukrajině, ale o Trumpově manželce.

Prezident si naopak pochvaloval detailní diskusi s účastníky. Podle svého vyjádření se s politiky bavil o výdajích na obranu, větší integraci evropského obranného průmyslu a o tom, jak dál podporovat Ukrajinu. Tedy o tématech, která si pro summit vytkl jako klíčová.

Mimochodem hlavu státu po celou dobu doprovázel český velvyslanec v Turecku Petr Štěpánek, zatímco Babiše jen jeho zástupkyně. Členové vládní delegace to podle kuloárních informací nesli nelibě, navíc jsou přesvědčeni, že česká ambasáda pomohla Pavlovi dostat se na neformální večeři.

Přestože prezident oficiálně v čele delegace nebyl, protokol ani hosté se podle toho v mnoha případech nechovali. Přímo na summitu měl však o poznání horší podmínky. Na rozdíl od Babiše šlo třeba o přístup k „českým“ boxům pro bilaterální jednání i pomalejší pohyb v místě konání. Přesto jej během dvoudenních jednání bylo možné vidět téměř všude s pověstným zápisníkem, do kterého si zapisoval slova panelistů i politiků. Poznámky si ostatně dělá téměř u všech zásadních jednání i v Praze.

Největší komplikaci pro Pavlův tým však představoval nedostatečný počet akreditací. Rezort zahraničí je zařídil pouze tiskovému mluvčímu, fotografovi a členovi zahraničního odboru. Hrad se snažil na seznam dostat i Daniela Štecha, který se stane ředitelem odboru po nynějším šéfovi Jaroslavu Zajíčkovi, který míří na post velvyslance v Portugalsku. Zahraničí ho však neschválilo, stejně jako šéfa protokolu Tomáše Pernického. Bilaterální jednání tak musel prezidentův tým domlouvat na dálku z hotelového pokoje.

„Když napíše dejme tomu někdo z finské delegace, můžeme být za dvacet minut v místnosti XY, je to pro někoho, kdo není na místě, velmi složité rychle zkoordinovat,“ popisuje člověk z hradního týmu. Navíc musel Pavel hlásit ministerstvu zahraničí veškeré výdaje. Když chtěl jeho tým pronajmout místnost na 10 minut nebo prostor pro tiskový briefing, bylo nutné čekat na schválení Černínským palácem.

Vyžehlit u SPD

Přesto Pavlův tým z cesty podle lidí z jeho okolí vytěžil maximum. Prezident se setkal s ukrajinským prezidentem, dánskou premiérkou a nizozemským předsedou vlády. Bilaterálně jednal s finským, slovenským i polským protějškem. Nejzásadnější pro něj bylo právě poslední setkání. S Karolem Nawrockým řešil napjaté polsko-ukrajinské vztahy a také budoucí spolupráci při posilování východního křídla NATO. V Ankaře se nakonec účastnil politických i oficiálních akcí: kromě neformální večeře i středečního zasedání summitu NATO a také dvou diskusí, kde vystupoval v roli experta. Byl součástí kulatého stolu Globsecu o východním křídle NATO a vystoupil na akci Mnichovské bezpečnostní konference.

Premiér v panelových diskusích neúčinkoval, ale i on si domluvil řadu bilaterálních schůzek. Jednal s nizozemským premiérem Robem Jettenem, se slovenským prezidentem Peterem Pellegrinim i se svými bulharskými a slovinskými protějšky. Setkal se také s maďarskou ministryní zahraničí Anitou Orbán. Babišův mluvčí následně k seznamu premiérových jednání řekl, že summit není závod o schůzky, které nejsou tím nejdůležitějším.

Před začátkem středečního oficiálního jednání pak Pavel na chodbách národní knihovny diskutoval se současným předsedou vojenského výboru NATO Giuseppem Cavem Dragonem (druhým nejvyšším činitelem po Ruttem) či vrchním velitelem NATO pro transformaci Pierrem Vandierem. Na zasedání pak seděl přímo za premiérem, ale nevystupoval na něm. Andrej Babiš měl proslov jako poslední a musel ho krátit, protože, jak sám řekl, „jsme nejhorší“.

Přes napjaté vztahy přitom sám prezident několikrát před novináři český kabinet ocenil. Přestože by si představoval i finanční příspěvek do muniční iniciativy, znovu chválil kabinet za její zachování. Za pozitivní označil také to, že se chce Česko zapojit do iniciativy seznamu prioritních požadavků Ukrajiny, v jejímž rámci evropské země financují americké zbraně určené pro Ukrajinu. Doposud to ANO a hlavně SPD odmítaly.

České zapojení oznámil těsně před summitem ministr zahraničí Petr Macinka. Za změnou postoje stojí velmi pravděpodobně tlak Spojených států. Jak informoval Deník N, Američané před dvěma týdny vzkázali, ať na summitu nevysvětluje příčiny neplnění závazků, a raději nabídne nápravu.

Doma si to však musí ministr zahraničí u koaličního partnera SPD „vyžehlit“. Hnutí chce téma řešit hned na páteční koaliční radě. S českou účastí v programu podle Tomia Okamury zásadně nesouhlasí a otázku v koalici nikdy neřešili.