„Už mi nevolej.“ Přibývá lidí, kteří se v dospělosti odříznou od svých rodičů

Lze se rozejít s vlastními rodiči? V posledních letech se ukazuje, že takto radikální krok je nejen možný, ale stále častější. A jak popisuje článek v americkém deníku The Wall Street Journal, lidé s komplikovaným vztahem k matce či otci si tuto radu nezřídka odnášejí z psychoterapeutických sezení. Jenže je to vždycky to nejlepší řešení?

Deník fenomén popisuje na příkladu ženy, která doporučení, aby se odstřihla od své matky, před lety dostala hned na druhém setkání se svým terapeutem. Rodiče dnes dvaačtyřicetileté Shoshany Rubli se rozvedli, když byla velmi malá. Své dětství vnímala jako chaotické, ale nijak extrémní. Proto ji rada překvapila. Považovala však terapeuta za autoritu, takže poslechla a skutečně s matkou přerušila veškerý kontakt. 

Odloučení trvalo deset let, přestože se matka opakovaně snažila s dcerou spojit. Teprve když Rubli měla vlastní děti a pochopila, že žádný rodič není bezchybný, zvedla telefon a matce zavolala. Dodnes lituje, že svého terapeuta tehdy poslechla. Nevyčítá mu však, že jí špatně poradil, ale především sama sobě, že se jeho slovy řídila. 

Odborníci se shodují, že zvlášť v případech, kdy byli lidé v dětství svými rodiči fyzicky či psychicky týráni, může být zpřetrhání vazeb zásadní pro zachování jejich duševního zdraví. Jenže hranice toho, co lze považovat za týrání či zanedbávání, se posouvá, upozorňuje deník.