V Ceutě neselhalo Španělsko, ale především nejednotní Evropané včetně Babiše  

Bez zjevného důvodu se padesát tisíc lidí nevydá na riskantní pochod a plavbu. A spontánní zcela jistě nebyl ani exodus desítek tisíc mladých Maročanů, kteří koncem minulého týdne zkusili obeplavat hraniční plot a po vodě dosáhnout Ceuty – enklávy Španělska a tedy území Evropské unie na severu Afriky. 

Nevíme, kdo přesně za tiktokovými a instagramovými lživými videi o otevřené cestě do vysněné Schengenské říše stojí. Převaděčské mafie, které Maročany na sever země svážely, z čehož je hned také obvinil španělský premiér Pedro Sanchez? Nebo je snad pravdivá jedna z konspiračních teorií? 

Ta nejčastěji uváděná podezírá Maroko a jeho bezpečnostní složky, které zosnovaly poslední hromadný úprk osmi tisíc migrantů do Ceuty před pěti lety. Tehdy to byla reakce na španělskou hospitalizaci lídra povstalecké organizace Polisario, jež s podporou Alžírska bojuje proti marockému záboru Západní Sahary. Tlak byl účinný: Španělsko se v padesát let trvajícím konfliktu silněji přiklonilo na stranu Maroka. Až v minulých měsících se Sanchez – například kvůli zajištění dodávek zemního plynu – opět pokusil sblížit i s Alžírskem. 

Smést ze stolu nemůžeme ani působení ruských agentů na arabských sociálních sítích: ruské zpravodajské služby v minulosti směřovaly proudy blízkovýchodních migrantů k hranicím Polska a Finska a pokoušely se získat i kontrolu nad migračními trasami v Libyi.