Dříve bezplatně, dnes s přirážkou. Jak nové náklady ovlivňují životní úroveň

Debaty o životní úrovni v Česku roku 2026 mají odborníci tendenci ukončit pozitivním konstatováním, že přes potíže a výkyvy pořád platí, že se lidem v tuzemsku nikdy nežilo lépe. Nezaměstnanost sice pomalu roste, ale stále je v mezinárodním srovnání extrémně nízká, za poslední tři dekády bohatství průměrného Čecha výrazně vzrostlo a počet lidí žijících v chudobě naopak dlouhodobě klesá. Přesto frustrace zejména příslušníků střední třídy aspoň pocitově roste: když se podle oficiálních statistik zemi tak daří, proč to necítím také já? 

Drahé bydlení samozřejmě tvoří velkou část vysvětlení – kdo neprivatizoval obecní nemovitosti v devadesátých letech nebo výhodně nekoupil byt či dům o dekádu později, má zkrátka výrazně vyšší životní náklady. Zároveň platí, že bez pomoci příbuzných dnes nemá rodina v Česku s průměrnými příjmy šanci ve většině krajů Česka dosáhnout na hypotéku. V tomto ohledu je situace tristní, ale dnes od toho výjimečně odhlédneme a pozornost upřeme jiným směrem. O něco menší, přesto důležitou roli mohou hrát skryté náklady na život, které byly v minulosti spíše výjimkou, ale dnes jsou výrazně rozšířené. 

Jedním z těchto příkladů je zdravotnictví. Navzdory tomu, že nedošlo k žádné velké reformě, která by dlouho fungující systém měnila, patrně všichni mají zkušenost, že za péči museli platit – typicky třeba u zubařů nebo gynekologů. Kdo neplatil někdy u zubaře 20 tisíc? Výdaje v této oblasti v posledních letech stále rostou i mimo zmíněné obory, v některých případech se platí i u obvodních lékařů. 

Jsou ale i další položky. Zejména pro nerodiče může být překvapující, nakolik se rozšířily soukromé školy. Ačkoli nebyl schválen žádný záměr posilovat podíl soukromého školství, reálně se to už děje. Poměr žáků přijatých na soukromá čtyřletá gymnázia se loni vyšplhal na 15 procent, dlouhodobá hladina se přitom pohybovala kolem pěti procent.