Pod tlakem Donalda Trumpa a hospodářské stagnace přestává Evropa tvarovat svět

Moc Evropské unie nikdy nevycházela z kanonů, ale z peněženek jejích obyvatel. Z jednotného trhu s necelou půlmiliardou blahobytných spotřebitelů, kteří například skoupí třetinu světové kávy, šedesát procent světového kakaa a podobně. Unie využívala velikosti svého trhu, na který chtějí podnikatelé z celé planety vstoupit, k celosvětovému rozšíření svých pravidel – a tím i hodnot. V poslední deseti letech tuto neviditelnou sílu zkusila napnout k ochraně divočiny a krocení největších excesů globálního kapitalismu.

Ekonomická sebevražda

Směrnice z roku 2019 měla zastavit zrychlující se odlesňování v Asii, Latinské Americe a Africe. Dovozci zmíněné kávy a kakaa, ale i gumy, dřeva, sóji, hovězího masa a palmového oleje do EU měli napříště prokázat, že komodity nebyly pěstovány a zvířata chována na čerstvě vykácených plochách. Každý produkt měl obsahovat přesnou geolokaci původu, jejíž srovnání se satelitními snímky by prokázalo případné porušení pravidel. Vloni schválený zákon pak tlačil koncerny k péči o to, co se děje v celých dodavatelských řetězcích. Zda například kakao použité k výrobě čokolády nesklízejí děti nebo zda u čínských dodavatelů německých automobilek v novodobém otroctví nepracují ujgurští vězni.

Evropské firmy s více než tisícem zaměstnanců a ročním obratem nad 450 milionů eur – včetně zahraničních firmem s tímto obratem na evropském trhu – měly monitorovat a každý rok reportovat dodržování lidských práv a ekologických standardů u desítek, mnohdy stovek přímých i nepřímých dodavatelů součástek a surovin po celém světě. Jinak jim hrozily žaloby ze strany nevládních sdružení i pokuty evropských regulátorů až do výše pěti procent ročního obratu. Navíc měly tyto firmy zveřejnit plán, jak zajistí, aby jejich podnikání bylo v souladu s cílem Pařížské dohody o omezení růstu globální teploty na maximálně 1,5 stupně Celsia nad předprůmyslovou úroveň.