Anne Applebaum: Trump nemá pro Íránce žádný plán

Americké bombardování Íránu začalo bez jasného vysvětlení, souhlasu Kongresu a bez snahy získat podporu veřejnosti. Především však bez ucelené strategie vůči íránskému lidu – a bez plánu, který by mu umožnil rozhodnout o tom, jak vybudovat legitimní stát.

Nesourodost provází politiku Trumpovy administrativy už týdny. Během celonárodního povstání v Íránu na začátku ledna Trump nejméně osmkrát vyzval Íránce, aby „převzali své instituce“, a ujišťoval je, že americká pomoc je „na cestě“. Přitom ještě minulý měsíc – krátce poté, co režim brutálně potlačil protesty a zmasakroval tisíce vlastních občanů – vyslal prezidentův zvláštní vyslanec Steve Witkoff opačný signál.

Řekl, že je tu příležitost uzavřít s Íránem dohodu, a naznačil, že by se země mohla vrátit do „společnosti národů“ (použil přesný název organizace, která zanikla po druhé světové válce mimo jiné proto, že konfliktu nezabránila – pozn. red.). Viceprezident J. D. Vance mezitím prohlásil, že americké zájmy jsou v Íránu omezené: „Pokud chce íránský lid svrhnout režim, je to na něm. My se teď soustředíme na to, aby Írán neměl jadernou zbraň.“

Tato absence širší strategie není výjimkou, ale pravidlem a zapadá do dlouhodobého vzorce. Po desetiletí američtí prezidenti z obou táborů střídali taktiku nátlaku a dialogu – jednou diplomacie, podruhé tvrdší sankce. Holubice i jestřábi se snažili krotit taktiku a projevy islámské republiky – její jaderné ambice, balistické rakety i síť spojeneckých milicí na Blízkém východě –, aniž kdy vytvořili smysluplnou strategii, jak se vypořádat s podstatou problému: samotnou ideologií režimu.