Muž, který neuměl říct ne
Portrét horkého kandidáta prezidentské volby
Všichni známe situace, které o nás prozradí více, než je nám příjemné. Pro Jana Fischera jeden z těchto momentů nastal v květnu 2009. V té době vedl úřednickou vládu, která řešila dnes už poněkud zapomenutý problém, projekt „modernizace“ Ústřední vojenské nemocnice, který kabinetu předložil tehdejší ministr obrany Martin Barták. Fischerovi poradci tenkrát zpozorněli: Barták na financování rozsáhlé dostavby areálu hodně spěchal a vláda k jeho schválení vzhledem k blížícím se volbám neměla žádný politický mandát.
Poradci rychle přišli na to, že za rekonstrukcí se ve skutečnosti skrývá výrazně předražený plán na vybudování luxusního hotelu pro pacienty a lékaře včetně bazénu za téměř tři miliardy. Vzhledem k tomu, že Barták měl v té době na kontě několik korupcí zavánějících tendrů na nákup armádní techniky, Fischerovi lidé premiérovi doporučili investici odmítnout a on souhlasil. Ráno bylo ale všechno jinak: Barták na razítko pro svou akci naléhal a premiér ve snaze vyhnout se konfliktu zvedl ruku pro.
Jesamozřejmě otázka, jak přesně tento příběh vypovídá o jeho lídrovství nebo schopnosti řešit v klidu konflikty se silným protihráčem (jímž v té době Barták byl). Každopádně tehdy záleželo jen na něm. A zároveň platí, že Jan Fischer ve zbytku své dosavadní kariéry ve vrcholné politice proslul jako politik, který se nijak výrazně neprojevuje, bedlivě si hlídá svá veřejná vystoupení a moc na sebe neupozorňuje. Dnes je ten samý muž největším favoritem první prezidentské volby v Česku a má největší šanci stát se na dalších pět let hlavou státu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
