Podezřelý klasik

Byl Ernst Jünger (1895–1998) jedním z těch, kdo ideově připravovali půdu pro nacismus, nebo solitérním kritikem modernity, jenž se s totalitou včas rozešel? Konzervativně laděná biografie Heima Schwilka nabízí jeho pramenně podložený, ale současně i polemický portrét Ernst Jünger. Život jednoho století. 

Dožil se téměř 103 let a za tu dobu prošel cestu od válečného heroismu přes antidemokratický radikalismus k aristokratickému skepticismu, individualistické obraně vnitřní svobody a jakémusi konzervativnímu environmentalismu (a před smrtí ještě stihl vstoupit do katolické církve). Mezi příznivce jeho děl patřili značně odlišní literáti (Jorge Luis Borges, André Gide, Erich Maria Remarque) i politici: na jedné straně Joseph Goebbels, na druhé François Mitterrand či Joschka Fischer.

Schwilk líčí Jüngera jako outsidera, který nikdy nezískal pocit sounáležitosti: ani ve své rodině, ani ve škole. Za první světové války se proslavil statečností, z frontových zážitků vychází jeho kniha V bouřích ocele, pojímající tuto éru jako extrémní zkušenost, v níž se testuje odvaha, kázeň a charakter. Schwilk ovšem ukazuje, jak autor původní zápisky cenzuroval či retušoval zejména tam, kde by mohl být zpochybněn obraz neohroženého bojovníka. Střety s nadřízenými, které vyplývaly z jeho svévole a pocitu neomylnosti, pak interpretoval jako akty odporu odvážného a příkladného důstojníka. Odstraněny jsou i odstavce, jež zpochybňovaly smysl války. 

Po ní se vyprofiloval jako nacionalista a antidemokrat kritizující Výmarskou republiku za to, že se v ní dostali k moci šmelináři a spekulanti. Několik týdnů před Hitlerovým neúspěšným bavorským pučem vyzýval Jünger k revoluci slovy, jimiž jako by předpovídal diktaturu národního socialismu. Když ale tento program začal Hitler uskutečňovat, byl Jünger zhnusen masovostí, vulgaritou, barbarskostí a biologickým rasismem nacismu. Odmítl vstoupit do NSDAP a nepřijal oficiální funkce. Jeho novela Na mramorových útesech byla oprávněně vnímána jako alegorický protest proti nacismu. Za druhé světové války sloužil jako kapitán wehrmachtu ve Francii, kde prý pomocí prostředníků upozorňoval odboj na transporty Židů. Stýkal se s vojáky připravujícími puč proti Hitlerovi, i když s ním nesouhlasil, po jeho ztroskotání zřejmě těsně unikl zatčení.