Zemřel Josef Mašín, který byl pro Čechy příliš komplikovaným hrdinou

Pondělí 2. listopadu je od nynějška významným dnem české historie. Ve Spojených státech zemřel poslední žijící člen legendární odbojové protikomunistické skupiny bratří Mašínů, Josef Mašín. Vedle snahy bojovat proti zlu se zbraní v ruce zahrnuje jeho příběh i klikatou cestu české společnosti k přijetí mašínovského odkazu.

Jaký byl? Tento časopis od svého vzniku tvrdil, že nelítostné metody odboje, praktikované Mašíny při jejich snaze obstarat si po vypuknutí komunistického teroru zbraně, odpovídaly situaci – podobně jako jim odpovídal předchozí všeobecně uznávaný partizánský odboj za druhé světové války. Pokud dnes považujeme komunistický režim za stejně zločinný jako nacismus, měli bychom za jejich odboj proti zločinnému režimu ocenit Josefa a Ctirada Mašíny, Milana Paumera, Václava Švédu a Zbyňka Janatu jako hrdiny.

Tento názor se ovšem kvůli nesouhlasu značné části společnosti včetně všech porevolučních prezidentů neprosadil. Smrt Josefa Mašína v požehnaném věku 94 let tak stvrdila fakt, který je třeba akceptovat: česká společnost se nad fenoménem bratří Mašínů neshodne. Nadále tu bude pobuřovat, když si někdo v čase teroru a třídní války obstará pušku a chce s ní bojovat, což znamená střílet a velmi pravděpodobně i zabíjet lidi. A současně bude tohle odhodlání sklízet potlesk.

Neshodu přitom nejde zúžit na vděk a obdiv na jedné straně a odpor vůči zabíjení na straně druhé. Přirozeně bude růst počet lidí, kterým bude ten dávný čin lhostejný. Na tom se podepsali i sami Mašíni svým postojem po listopadu 1989. Tím, že odmítli přijet, dokud tu dál „povládnou komunisti“, nám vystavili objednávku tak neurčitou a mlhavou (komunisti tady už nevládli), že ji při vší vůli bohužel nešlo a ani do budoucna nepůjde bezezbytku splnit.