Kdyby chudoba a bolest řvaly
Na léto otevřeli okna dokořán. Vlastně vyndali okno celé, zůstala jen mříž. Poprvé vidím jejich ložnici – bídná, tak bídná. Vlastně jen chumel pestrobarevných dek na tvrdém slamníku. A bídní jsou i ti, kteří v ložnici každý večer uléhají. Vychrtlí a prokouření. Kostra jim prosvítá skrze tenounkou slupku kůže na metry daleko. Z našeho deset metrů vzdáleného balkonu se na nich můžu učit anatomii lidského těla. Za větrných a obzvlášť deštivých nocí vycházejí polonazí na dvůr a vyjí a řvou a křičí. Nerozumím jejich slovům, tohle není gruzínština z učebnic, ale ze záškubů kostry a žlučovitého chrlení čtu zuřivost. Hrozí pěstí dešti a ohání se po větru.
Zas jim nateče do baráku, zas jim ze střechy uletí kus plechu. Podělanej život, podělaná země, podělanej déšť a podělaný nebe. Zapálí si vyčerpaně cigaretu, sednou si na bobek pod mříž své ložnice, hlavu svěšenou mezi koleny. Klejí už jen mumlavě pod sebe, mechanické drmolení. To jsou naši sousedi, tak blízcí i tak vzdálení. A taky tak apatičtí: když jim s velkým hřmotem spadne kůlna a prkna zatarasí vchod do domu, několik dní vše jen překračují, po týdnu letargicky odhodí prkna trochu víc stranou. Jejich příbytek je změť všelikých přístavků z různorodého materiálu, křehký soubor nemovitostí. Z ulice není ani vidět, poníženě se tiskne k zemi ve stínu naší solidně vyhlížející šestipatrové novostavby, z druhé strany je pak utlačován vysokou policejní stanicí. Stejně neviditelní jsou ve společnosti i oni. A neslyšitelní, neslyšení.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
