0:00
0:00
Kultura23. 1. 20223 minuty

Extáze z nového

Miloš Hroch
Simon Reynolds: Roztrhej to a začni znovu: Postpunk 1978–1984

Nekoupil jsem si jedinou starou desku, byl to čas hojnosti,“ vzpomíná v knize Roztrhej to a začni znovu britský hudební novinář Simon Reynolds. Psal se rok 1978, zpěvák Johnny Rotten ze Sex Pistols prohlásil punk za mrtvý a rozpustil kapelu, ale podle Reynoldse to teprve tehdy začalo být zajímavé. Punk se svým chaosem a provokacemi znamenal přechodový rituál a šokovou terapii pro společnost, následný postpunk značil dospělost. Byl bohatší, rafinovanější, intelektuálnější, ale neztratil intenzitu a dravost. Byl to zlomový okamžik, ale historici ho míjeli; osmá dekáda byla vnímána jako „období neohrabaných pokusů a marnivců se směšnými účesy a synťáky“.

Reynolds měl opačný názor a byl mezi prvními, kdo tuto éru do hloubky prozkoumal. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už nestačilo punkové „tady jsou tři akordy, teď založ kapelu“. Postpunkové kapely kombinovaly kytary s tehdy ještě futuristickými syntezátory. Sheffieldští Human League dělali „zvrhlé disko“ a newyorští Talking Heads čerpali z afrických rytmů, manchesterské skupiny jako The Fall nebo Joy Division obdivovaly francouzské existencialisty a zaznamenávaly rozklad města, kde se zavírala jedna továrna za druhou. Spolu s tím se vyvíjel i způsob, jakým se hudba vytváří, jak se poslouchá a jak se o ní píše. Vznikala nezávislá vydavatelství jako Factory Records nebo Rough Trade, která protestovala proti velkým značkám a korporátním továrnám na hity.

↓ INZERCE

Do hudební publicistiky pronikaly společenské teorie,…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Budou kňučet, budou ječet! Ale vy budete mučedníciZobrazit články