Co umí mladá krev. Pokusy naznačují, že „elixír“ zpomalující stárnutí nemusí být jen fantazie

„Vyměňujeme krev dvou lidských bytostí, z nichž každá může poskytnout druhé spoustu podmínek k povýšení života,“ líčil ve svých románech zvyklosti zavedené v komunistické společnosti na Marsu ruský utopista Alexandr Bogdanov, svého času druhý nejvlivnější muž bolševického hnutí po Leninovi. Lékař, filozof a spisovatel, kterého vůdce proletariátu nechal v roce 1909 kvůli vzájemným rozporům vyloučit ze strany, si počátkem 20. století představoval, že kolektivismus na sousední planetě dosáhl zásadních výšin: mladí tu dobrovolně propojují svůj krevní oběh se staršími, aby obnovili jejich tkáně a prodloužili jim život. Zkrátka aby je omladili.

 Jako lékař Bogdanov sám uskutečnil jedenáct úspěšných krevních transfuzí. Při té poslední, kdy si nechal zavést do těla krev studenta trpícího malárií a tuberkulózou, sice ve svých pětapadesáti letech zemřel, přesto je považován za významného průkopníka v oboru hematologie. Zároveň ve svých románech předpověděl řadu vynálezů, jež pokročilá společnost Marsovců, jak tamní obyvatele nazýval, uvedla v život. A na stopě něčeho důležitého byl i ve věci omlazení.

 Když vědci nedávno propojili krevní oběh mladších a starších myší, žila starší z propojených zvířat déle, než kdyby k transfuzi nedošlo, a zlepšila se jim také paměť. Nejnověji se pak ukázalo, že transplantovaná srdce starších lidských dárců v mladších příjemcích omládnou. Objevy, za nimiž stojí tým výzkumníka stárnutí Jesse Poganika z Lékařské fakulty Harvardovy univerzity, tak mohou rozšířit skupinu možných dárců transplantovaných orgánů o starší osoby. Vzbuzují ovšem i etické otázky, které by nám ještě nedávno nejspíš připadaly „jako z Marsu“, dnes však vyhlížejí mnohem realističtěji.

 Změnit čtení DNA