Knížák byl pro mě velký hrdina, říká legenda hnutí Fluxus

V mezinárodní umělecké skupině Fluxus jste měl v USA na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jako „ředitel“ na starosti její západní sekci, zatímco Milan Knížák v Československu východní. Jak se vám spolupracovalo, když od sebe vaše ředitelské kanceláře dělila neprůchodná železná opona?

Ve Fluxu jsme byli od sebe víceméně všichni oddělení nějakou vzdáleností. Pochopitelně ještě neexistoval internet, neměli jsme žádný FaceTime na iPhonu, takže jsme si všichni psali dopisy. Nebyli jsme tedy sice s Milanem na stejném místě, ale sdíleli jsme spoustu stejných myšlenek a psali jsme si každých pár dní. Našemu druhu umění se tehdy věnovalo jen možná nějakých tři sta lidí na celém světě, bylo to ještě předtím, než se z konceptuálního umění stala velká věc. Skoro všichni si mysleli, že je ta naše malá komunita divná, a sdílet to s někým byla velmi příjemná zkušenost.

V roce 1969 jste Knížákovi pomohl v Kalifornii zorganizovat jeho první sólovou výstavu v USA. Nemrzelo vás, že na oplátku nemohl on vás vystavit v totalitním Československu?

Všichni jsme věděli, jak musel být pro lidi život v Československu těžký. Policie dělala Milanovi pořád potíže, pro mě byl velký hrdina. Takže jsem od něj samozřejmě na oplátku nic neočekával. Milanova tvorba se mi nesmírně líbila, byl úžasný umělec a říkal úžasné věci.