Make love, not war
Pokud to utrpení neumíme eliminovat, pak se na něj musíme dívat, dokud se to nenaučíme.
Jenomže válka je pořád tady. A ve válce jsou nevinné oběti. Často to jsou děti. Šesti- a osmiletého kluka jsme přijali dnes v noci. Cestovali snad půl dne z asi sto kilometrů vzdáleného místa v horách. Oba dostali zásah dělostřeleckým granátem. Naštěstí ne z bezprostřední blízkosti. Ale střepiny k nim dolétly bezpečně. Šestiletého zasáhly mnohočetně do hrudníku a hlavně do břicha. Staršímu rozbily pravé koleno. Mladšího jsme operovali ještě v noci. Naštěstí to bylo jen drobné poranění tenkého střeva. Vyčerpaný kluk se během vizity ani nevzbudí z hlubokého spánku. A my ho necháváme spát. Co se stalo, se dozvídám až od toho staršího, který nám živě popisuje, jak a kde k úrazu přišli.
Tohle jsem napsal do knížky Nebe nad Jemenem. Byla to největší humanitární katastrofa v roce 2019, kdy jsem tam byl na chvíli osobně. Stále trvá. Kultovní slogan „make love, not war“ jsem si dnes půjčil, abych se znovu věnoval prevenci války. V programech zdravotní prevence s ní totiž nepočítáme. Příběh pokračuje. Starší kluk nám dává informaci o okolní bezpečnostní situaci. Na co bychom se měli připravit a co můžeme očekávat. Můžeme očekávat válku. Válku, která k nám přivádí skoro až v polovině případů dětské pacienty. Válku, které nerozumím, protože i pro místní je nepochopitelná. Válku třetího tisíciletí, která se vede konvenčními zbraněmi na vrcholu technologické revoluce tak pitomě, že stále ještě nevynechává alespoň dětské oběti. Válku, do které děti nepatří.
Stojíme před…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
