Odpovědi
Cítíme se stejně, my všichni, kdo trávíme Štědrý večer sami?
Mám to štěstí i smůlu, že žiju na kopci a v zářezu údolí vidím cípek města, sídliště vyhřezlé do pastvin a sadů. Výhled jako z letadla, říkají návštěvy. Teď přejíždím pohledem žluté obdélníčky a představuju si všechny ty osamělé duše, které stejně jako já – možná – právě vyhlížejí do tmy. Odkud se bere ten pocit, že se můj život až tak úplně nepovedl, že jsem o něco podstatného ošizen a zasluhuju lítost, když tu se mnou dnes nikdo není? Proč zrovna na Štědrý večer vnímám samotu jako handicap, když jindy ne?
A opravdu ji tak dnes vnímám? Udělám si grog, vrátím se k oknu a snažím se oprostit od všeho, co by „se mělo“. Jindy mi to nedělá problém. Ale teď… teď by přece měla rodina sedět u stolu a pod rozsvíceným stromečkem by měla být kupa dárků. Místo toho mám na stole mísu cukroví od sousedky a placatku rumu a pod smrkem spí kočka, alespoň ta světýlka to celé zachraňují.
Je to takhle už třetí rok. Můj syn žije se mnou, sám si to tak vybral, ale na svátky odjíždí k mámě do Rakouska a vrací se až v lednu. A Štědrý den je jediný z celého roku, přísahám, kdy se cítím jako viník, i když to byla Sylva, kdo se rozhodl odejít. Co jsem dělal špatně, že tu teď nejsme všichni spolu? Nikdy mi to nevysvětlila. Prostě jednoho dne vstala od snídaně, vzala ze stolu svůj hrnek s pomněnkama a oznámila mi, že se stěhuje – daleko a beze mě. Možná jsem s ní málo mluvil. Málo jsem se snažil. Jel jsem si to svoje. Řekla mi, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
