Raději monstrum než loser

Přečíst na jeden zátah takřka šest set stran o drásavé reálné tragédii se nezdá moc pravděpodobné. Přesně to ale platí pro komplexní „dokumentární román“ norské novinářky a spisovatelky Åsne Seierstad, která mapuje bombový útok v centru Osla a vraždy devětašedesáti účastníků tábora pro mladé sociální demokraty na ostrově Utøya z léta 2011. Slovy nakladatele je to skutečně „dokonalý thriller“, ovšem vyprávěný s úctou k obětem a s důrazem na fakta shromážděná s pečlivostí a vytrvalostí – včetně pochyb o provedení policejního zásahu. Jejich prezentace je věcná, ale zároveň s novinářskou jistotou, jež dokáže vybudit i silné emoce.

Seierstad vypráví paralelně příběhy pachatele Anderse Breivika a několika jeho obětí a jejich rodin (třeba dívky Bano z iráckého Kurdistánu). Na jedné straně mladí lidé ze stabilního prostředí, kteří zažívají úspěch i přijetí a chtějí něco změnit, na straně druhé jeden z nich – a přece někdo zcela jiný. Hluboce traumatizovaný syn ženy rovněž zdeformované patologickou rodinou. Autorka mapuje vývoj masového vraha od hip hopu a počítačových her až po přípravu útoku. Nikdy nikam nepatřil a neuspěl ani v přístavech poslední záchrany, v krajně pravicové straně či v islamofobní on-line komunitě. Ostatně rozrušení projeví při procesu v jediném okamžiku, kdy jeden z psychologů odhalí tajemství, jež se snaží skrýt za báchorkami o „templářských rytířích“, kteří si přišli vzít svou zemi zpět – totiž to, že je osamělým neúspěšným mužem a že chtěl být raději…