Raději monstrum než loser
Přečíst na jeden zátah takřka šest set stran o drásavé reálné tragédii se nezdá moc pravděpodobné. Přesně to ale platí pro komplexní „dokumentární román“ norské novinářky a spisovatelky Åsne Seierstad, která mapuje bombový útok v centru Osla a vraždy devětašedesáti účastníků tábora pro mladé sociální demokraty na ostrově Utøya z léta 2011. Slovy nakladatele je to skutečně „dokonalý thriller“, ovšem vyprávěný s úctou k obětem a s důrazem na fakta shromážděná s pečlivostí a vytrvalostí – včetně pochyb o provedení policejního zásahu. Jejich prezentace je věcná, ale zároveň s novinářskou jistotou, jež dokáže vybudit i silné emoce.
Seierstad vypráví paralelně příběhy pachatele Anderse Breivika a několika jeho obětí a jejich rodin (třeba dívky Bano z iráckého Kurdistánu). Na jedné straně mladí lidé ze stabilního prostředí, kteří zažívají úspěch i přijetí a chtějí něco změnit, na straně druhé jeden z nich – a přece někdo zcela jiný. Hluboce traumatizovaný syn ženy rovněž zdeformované patologickou rodinou. Autorka mapuje vývoj masového vraha od hip hopu a počítačových her až po přípravu útoku. Nikdy nikam nepatřil a neuspěl ani v přístavech poslední záchrany, v krajně pravicové straně či v islamofobní on-line komunitě. Ostatně rozrušení projeví při procesu v jediném okamžiku, kdy jeden z psychologů odhalí tajemství, jež se snaží skrýt za báchorkami o „templářských rytířích“, kteří si přišli vzít svou zemi zpět – totiž to, že je osamělým neúspěšným mužem a že chtěl být raději…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
