Kdo bude v ruce držet úhledně vyvedenou knihu Konec podzimu, měl by vědět, že třímá unikát. Světový. Panuje totiž shoda, že Tormod Caimbeul (1942–2015) je největší prozaik píšící ve skotské gaelštině. A Konec podzimu (původním názvem Deireadh an Fhoghair vydaný v roce 1979) je nejen jeho majstrštykem, ale dokonce největší knihou napsanou v mizejícím jazyce Skotska a přilehlých ostrovů. České vydání je navíc první přímý překlad této knihy do cizího jazyka – a zároveň první kniha přeložená do češtiny přímo z gaelštiny.
Tolik k literární vědě a historii. Pro běžného čtenáře je dobrá zpráva, že Konec podzimu je kniha pozoruhodná i sama o sobě. Popisuje jeden den v životě tří stárnoucích vesničanů žijících na nejmenovaném ostrově, který se nápadně podobá Vnějším Hebridám, kde Caimbeul vyrostl. Oněch dvacet čtyři hodin vyplněných banálními činnostmi v přípravách na zimu je nicméně jen formální rámec. Samotář Coinneach, Dříč a Nellie během nich svými vzpomínkami, vyprávěním a úvahami před čtenářem vykreslí celý zaniklý svět ostrovní vesnice; její historii, mezilidské vztahy, dramata a způsob života. A to všechno důsledně modernistickou formou, neboť Caimbeul se snažil do jazyka přinést inspiraci Joycem nebo Beckettem; také v tom je kniha v kontextu gaelštiny cenná. Zároveň si autor (samozřejmě láskyplně) utahuje ze sebe i ze skotských ostrovních tradic, třeba s jejich věčným a patetickým opěvováním všeho možného.
Čtenář už se tak na konci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
