Přesčas
Jsem ve výtahu. Jsem tu zaseklej už přes deset minut, s telefonem bez šťávy. Jedním slovem perfektní.
Mačkám znova nouzový tlačítko. Pár dalších nekonečných minut se zase nic neděje. Najednou to v ovládání zachrčí:
„Dobrý den, pohotovostní služba MKO výtahy. Jak vám mohu pomoci?“ Typický hlas teleoperátora. Předstíraný zájem, inertní emoce.
„Haló? Jsem už nějakou dobu zaseklý v…“ nestačím doříct a vtom mě přeruší: „Á, už to vidím, porucha v sektoru 503M. Jednotka K10 pomlčka dvanáct. Ihned vysílám pohotovostní jednotku, pane, vydržte.“
Odmlčí se. Komický, říkám si. Co mám asi dělat jinýho než vyčkávat?
V reproduktoru to zase zachrčí: „Haló? Naši hoši by tam měli být za dvacet minut.“
Dvacet minut, no to potěš. Ale aspoň že tak. „Naši hoši“, kdo takhle dneska mluví, proboha?
„Haló…?“ Ozvu se po nějaký době.
Ticho. Konstrukcí kabiny prosakuje hukot výtahový šachty.
Od prvního kontaktu s tím chlápkem uběhlo už bezmála čtyřicet minut. Zírám na svou protáhlou karikaturu v odraze chromu. Nasranej jak mraky. Kde se to přirovnání vlastně vzalo? Pravdou je, že nasranej jak mraky fakt jsem. Na displeji bliká červenej nápis, strohej jak pošťačka za přepážkou – „porucha výtahu“. Zmáčknu ještě jednou červený tlačítko. Nic. Nikdo nereaguje. Ne že bych si ten neplánovanej pobyt ve výtahu kdovíjak užíval, ale pro rozenýho klaustrofobika by to byla instantní smrt. Ale já NEJSEM klaustrofobik. Na druhou stranu, klaustrofobici asi výtahem tak často nejezdí.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
