Lidský život skýtá přehršel milníků. Většina z nich se mění s dobou, kulturu od kultury, třídu od třídy, jen pár jich prolamuje historické a společenské bariéry. Jedním takovým je smrt rodiče, kdy spolu s připomínkou vlastního těla a vlastní konečnosti přichází na jeho místo prázdnota. Pohádat se s matkou už jde pouze v duchu – a to jen s její nedokonalou kopií poslepovanou z nedůvěryhodných vzpomínek. Od určité chvíle se hádáme jen sami se sebou.
Taková je i výchozí pozice debutového románu dnes už světově úspěšné a enigmatické spisovatelky Eleny Ferrante Tíživá láska z roku 1992. Jeho vypravěčka a protagonistka Delia se musí vrátit – pro autorku typicky a možná i nevyhnutelně – do Neapole: pochovat matku, s níž už dlouho měla spíše vlažný, odtažitý vztah. Amalii, která v posledních letech byla pro dceru především všetečnou, nenechavou a občas ztrapňující návštěvou v jejím římském bytě, našli mrtvou v moři, na pláži nedaleko Neapole. Měla na sobě pouze luxusní podprsenku.
Kromě čerstvého hrobu tak na Delii čeká v Neapoli i záhada. Proč její matka, která si celý život vydělávala na skromné živobytí coby švadlena a téměř neopouštěla město, skončila v drahém spodním prádle na výletní pláži? Detektivní rovina románu a pátrání po příčině Amaliina úmrtí za podivných okolností je přitom jen motorem mnohem ambicióznější, a přitom – podobně jako v případě autorčiny slavné tetralogie Geniální přítelkyně – čtenářsky velmi přístupné, lehce plynoucí prózy. V…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
