Povídka za milion dolarů
Kočičí člověk nebo Člověk, který má rád kočky – Cat Person – je povídka, jež vyšla před pár týdny v časopise The New Yorker. Zaměřuje se na dvě postavy, dvacetiletou Margot a staršího Roberta, kteří po krátkém setkání začnou komunikovat přes textové zprávy a nakonec spolu jdou na něco jako rande.
Povídka Kristen Roupenian se zařadila mezi nejčtenější a nejsdílenější text roku a mnozí, kteří normálně The New Yorker ani nevezmou do ruky a netuší, že publikuje i literaturu, považovali čtivý text za osobní zpověď, či dokonce reportáž. Téma vztahů a sexuálního chování je natolik aktuální, že byl děj povídky záhy rozebírán snad v každých novinách. Jsme stále v časech #MeToo a pohled na to, co od žen společnost očekává, už není „jen“ čtení pro ženy, ale téma pro všechny. A tak se bez zmínky o Margot neobešel snad žádný novoroční večírek. Na každém evidentně bylo dost těch, kteří – a které – se v povídce našli.
Kočičí člověk kulminuje ve chvíli, kdy jde protagonistka k Robertovi domů, počítá, že se s ním asi vyspí, ale současně se odněkud z hloubi její duše ozývá obava, jestli ji její milý a vtipný romantický protějšek náhodou třeba nezabije. Jejich sexuální předehra jí brzy začne být odporná. Robert je v posteli ucho a příliš se inspiruje napodobováním porna, ale Margot je už trapné vycouvat a v posteli s ním zůstane. Dojde k jakémusi sexu ze slušnosti a pak už se povídka hrne ke konci – zda překvapivému, zaleží na tom, koho se zeptáte.
Internetem ještě stále duní reakce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
