Pravidelný výběr ze světových médií na respekt.cz

Trumpova éra zrodila vlnu lidských filmů

Jak temné trumpovské časy inspirují filmaře, aby upřednostňovali laskavost před konfliktem – o této nové vlně tzv. nicecoru píše ve velmi trefném komentáři David Ehrlich na serveru IndieWire: „Současná záplava lidských a optimistických filmů – takových, kde je málo sporů, hodně hřejivosti a pojednávají vysloveně o lidské dobrotě – naznačuje, že současný politický debakl vede k tomu, že mnozí filmaři přehodnocují, jaké příběhy nám vlastně chtějí vyprávět. Vymanili se z diktátu filmových škol, který jim velí, že filmové vyprávění žene vpřed chemická reakce mezi konfliktem a jeho řešením. Tato nová vlna nicecoru říká, že laskavost sama o sobě může být transformační silou. Přestože Trumpova éra stále ještě s politováním trvá, na světové scéně se už pomalu formuje její kulturní dědictví,“ popisuje své pozorování Ehrlich a ihned přispěchá s nečekaným příkladem. Tím je Paddington2 – druhý příběh medvěda žijícího v Londýně, kterého si adoptovala rodina Brownových.

Britský film se totiž podle něj dá číst jako zdrcující kritika brexitu a xenofobie, která jej umožnila. Podle Ehrlicha jde zatím o nejlepší film roku a sám jej tituluje jako „Občana Kanea nicecoru“. V textu si všímá, že medvídek Paddington je v celém filmu zachraňován laskavostí lidí, ke kterým se předtím choval slušně. Prokazoval jim služby, byl k nim pozorný sám od sebe, přestože je mohl klidně brát jako cizí a nevšímat si jich. „Nejsou tu vztahy ,něco za něco‘, ten film je tom, co se stane, když členové komunity vzájemně jeden druhého pustí do svých životů a dovolí sami sobě změnit se k lepšímu,“ konstatuje autor. A dodává, že filmy jako Paddington 2 nelákají diváka do kinosálu, aby se tam ukryl před hrůzami světa a zapomněl na všechny problémy. Naopak. „Povzbuzují nás, abychom ve světě hráli aktivnější roli. Může být velmi podnětné spatřit, že empatie umí pohnout dějem. Nicecore přichází s tvrzením, že laskavost není slabost a útěk – je to protiútok.“