Básně

///

před genesis

byl čas ostrovem

pokrytým trávou

///

neplač, hmyze

napsaná slova časem

nezmizí

///

oblak nad mou hlavou

se změnil v klobouk

za tichého deště

///

koťata šplhají

po kmeni buku

jejich obličejíky listí

///

nejdřív jsem viděla

kapku ranní rosy:

stopu úsměvu

///

víříce kvetou

rudé rozkvétání

březnové stromy

///

pila jsem ve větru

z medových rtů

purpurových květin

///

když si měsíc položí

tvář na trávu

návrší – čistá bělost

///

tohle je poslední světlo –

kdo ho chytí

stane se také podzimem

///

obrysy hor

otevřely díru v moři

a přitáhly září

///

večerní světlo

překročilo vodu

dřív než loďka

///

v mořích města

vzpoura racků

jejich křídla – kouř

///

zahozené větve

se mi pletou do cesty

v ospalé vodě

///

skoro jako bych

tuto zimu rozkvetla

v kabátě bolesti

///

říkají, že tvá kůže

se sype jako sníh na zem

když dech odchází

///

uhlík vyskočil na zem

zatímco dřevo hořelo –

bolelo ho srdce

///

v kapse ledu

se skrývá proud vody

lámající bolest

Hora

Svou touhu zmraz a vzpomínej na něj

jako na vzdálenou horu

I.

Zná jen jména ptáků a andělů

Mluví jazykem trpělivosti

…