Sbírka povídek Zpátky do boje, debut mladého prozaika Phila Klaye, byla roku 2014 v USA ověnčena Národní knižní cenou a přivítána jako první zásadní beletristická výpověď o bojích v Iráku. Autor v ní coby válečný veterán sloužící od ledna 2007 do února 2008 čerpal z vlastních zkušeností – a coby absolvent kurzů tvůrčího psaní pak navázal na tradici anglofonní válečné literatury. Jeho protagonisté čelící etickým dilematům tak vyvolávají otázky dvojího druhu: čím navázal na klasiky, a nakolik byla válka v Iráku jiná než ty předchozí?
Nejblíž má Klay k Timovi O’Brienovi a jeho uchopení války ve Vietnamu, což vyplývá už z podstaty obou morálně nejednoznačných konfliktů bez jasného vítězství: i tady se střetali mladí vyzbrojení Američané s neviditelným nepřítelem v zemi, které málokdo rozuměl. Na ekonomickou stránku bojů a korupci poukazuje autor stejně absurdně jako Joseph Heller v Hlavě XXII, silným echem tu zaznívá povídka Ernesta Hemingwaye Vojákův návrat. I Klayovi hrdinové mají problém zážitky smysluplně převyprávět a těžko se přizpůsobují civilnímu životu.
Jak pochvalně podotkla k jazyku a kadenci řeči knihy většina zaoceánských recenzentů, z běžného bytí je ostatně vyčleňuje už jejich slang, často atakující meze srozumitelnosti: je plný akronymů a čísel, byrokraticky vyprázdněných termínů a hrubého klení. Překvapivější však je, jak systematicky se většina vojáků uchyluje k rasistickému výrazivu typu „mrtvola nějakého čmouda“ – jímž se…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















