Vážení občané, vážené občanky...

Když Československo před sto lety usilovalo o samostatnost, zformulovalo svůj vznik jako otázku světovou, nikoli jen národní. Svému vzniku rozumělo jako výrazu dějinného pohybu, ve kterém se, řečeno s Masarykem, postavilo na stranu demokracie ve střetu s teokracií, na stranu důvěry v lid jako zdroj politického uspořádání a dobrých řešení společenských problémů. Étos formulace otázky české jako otázky světové je dnes potřeba obnovit. Jak ji formulovat v roce 2017, století po vzniku samotného státu, k němuž se hlásíme?

Boj o demokracii jako princip organizace politického života, který odmítá zjevené pravdy, stále pokračuje. Demokracii dnes musíme hájit především před „zjevenými pravdami“ globální ekonomiky a tekutého kapitálu, které se snaží politiku proměnit na výkon údajně nutných opatření. Zároveň se učíme vytvářet veřejný prostor v nových podmínkách digitální komunikace, která zrušila ustavené hierarchie mezi elitou, jež formuluje fakta, názory a legitimní politické pozice, a zbytkem společnosti, který se k nim jen připojuje a komentuje je v obývácích či hospodách. Hledáme podoby demokracie, ve které má veřejná debata daleko více aktivních účastníků než kdy dříve.

V posledních desetiletích se však stále zřetelněji rýsuje další zásadní dějinný problém lidstva, o kterém jsme před sto lety neměli téměř tušení. Jde o otázku ekologickou. Ať se jedná o globální oteplování a s ním spojené extrémní klimatické jevy nebo znečištění světových oceánů, čím dál naléhavěji si…